Adventní kalendář: Dnes by chodily Barborky

V minulých staletích byla adventní doba plná magických postav, z nichž se do současnosti dochoval jen sv. Mikuláš. Další postavou, která též v dávných časech chodila městy a vesnicemi, byla Barborka.

Nebylo to samozřejmě nic jiného než připomenutí světice Sv. Barbory. Tato světice se narodila ve 3. století v Nikomedii (v dnešním Izmitu v Turecku). Byla dcerou bohatého kupce Dioskura, jenž ji vedl podle pohanské výchovy. Chtěl ji také uchránit před tehdy zakázaným křesťanstvím, a tak ji pro jistotu uvěznil v kamenné věži. Jenomže jeden ze služebných však byl tajným křesťanem a tak Barboru přivedl ke křesťanské víře. Její otec se to dozvěděl, a tak chtěl, aby se své nové víry zřekla. Barbora se bránila, a tak se Dioskuros  rozhodl, že ji nechá soudit, mučit a pak, že ji vlastnoručně setne hlavu. Jakmile ji sťal, v tu chvíli vyšlehl s jasného nebe blesk a i jejího otce usmrtil. Mělo se tak stát v roce 303 nebo 305 našeho letopočtu. Barbora se však stala mučednicí a pak i světicí. U nás v České republice jí máme zasvěcenou i gotickou katedrálu v Kutné Hoře (viz můj článek Gotická katedrála sv. Barbory v Kutné Hoře)

Svůj svátek slaví 4. prosince. A v předvečer jejího svátku se v dřívějších dobách uchovával jeden zajímavý a myslím si, že i hezký zvyk, jenž se už bohužel moc nedochoval. Vesnicemi tenkrát chodily tzv. Barborky. Pohybovaly se ve dvojicích nebo trojicích a byly bíle oděné, a to i včetně závoje, jenž měly přes obličej.  Jedna z nich měla v ruce košík s ovocem a cukrovinkami, pro hodné děti. Ve druhé ruce měla naopak metličku na ty zlobivé. Vždycky přišly, zazvonily na zvonek nebo zaklepaly na okno a pak tiše vstoupily.

Potom zazpívaly píseň, jenž zněla takto:

My tři Barborky jsme,z daleké země jdemea dárky Vám neseme.Neseme, neseme, velice to krásné,kdo se s námi modlit bude, tomu je dámea kdo nebude, tomu hodně nalupáme.

Potom podělily zdejší děti a šly zas o dům dál. Časem bohužel tento zvyk vymizel a obdarovávání dětí se kompletně přesunulo k Mikulášovi . Osobně se domnívám, že vymizení každého lidového obyčeje je veliká škoda. Hold obchodníci ho zřejmě asi nedokázali marketingově využít tak, jako se jim to povedlo například s Mikulášem nebo Ježíškem. Ale domnívám se, když se budou o takovéto zaniklé tradice častěji připomínat, třeba se zas časem nějak obnoví.

A závěrem, na navození předvánoční nálady, přidávám odkaz na další vánoční píseň. Tentokrát jsem vybral vánoční klasiku „Bílé vánoce“, zpívané Karlem Gottem. Je na odkazu: http://www.youtube.com/watch?v=nv8YzvB2Ss0. 

Zdroje a použitá literatura: http://cs.wikipedia.org/wiki/Barbora_z_Nikom%C3%A9die

http://www.ceske-tradice.cz/tradice/zima/sv.-barbora/zivot-a-legenda

http://www.ceske-tradice.cz/tradice/zima/sv.-barbora/navstevy-barborek

Vondrušková A.: České zvyky a obyčeje, Albatros, Praha, 2004

Použité obrázky: youtube.com, wikipedie, http://www.ceske-tradice.cz/ 

Související články:

Co možná nevíte o adventním věnci?

Začíná nám advent

Rubrika adventní kalendář 2012

Dále: Tříkrálovské završení vánočního období

Vánoční přání aneb moderní betlém

Tříkrálovská koleda – zpestření začátku nového roku

Vánoční kapři - ano či ne

Škoda zaniklých vánočních tradic