Bollywood a Yeşilçam ruku v ruce

Dosud platilo, že pokud už šli indičtí filmaři do koprodukcí, většinou si jako partnery volili své kolegy z USA nebo Evropy (dříve také ze Sovětského svazu), či pomáhali daleko méně rozvinutým kinematografiím sousedních zemí jako je Bangladéš nebo Šrí Lanka. Se zeměmi Blízkého východu, kde jsou bollywoodské filmy oblíbené, se do spolupráce prakticky nepouštěli. Teď se však rodí první kontakty s nejfilmovější zemí, jakou lze v prostoru mezi Indií a Evropou najít - Tureckem.

Ulak režiséra Çağana Irmaka patří k těm tureckým filmům, které mají s produkcí Bollywoodu leccos společného(c) Avsar Film

Vzájemná kulturní výměna mezi oběma zeměmi sahá několik staletí zpět do minulosti (zejména do dob, kdy v Indii vládla turko-mongolská dynastie Mughalů), ale na stříbrném plátně ve století dvacátém se příliš neprojevila. Turecké filmy jsou oproti indickým většinou daleko civilnější a "evropštější", obě kinematografie však sdílí i mnohé společné prvky - orientují se na bohatý vizuál, nachází zalíbení v melodramatu a obsahují podobné motivy - od (velko)rodinných hodnot po pnutí mezi tradičním a "západním" způsobem života.

V obou státech též platí, že film leží výhradně v soukromých rukou a má jen velmi malou státní podporu. Však také vůdce indického osvobozovacího hnutí Gándhí o filmech vůbec nesmýšlel v dobrém (jeho přítel a první ministerský předseda Džaváharlál Néhrú měl o pohyblivých obrázcích o něco lepší mínění, avšak speciálně v těch indických neviděl žádnou uměleckou hodnotu) a "Otec Turků" Mustafa Kemal jej v praxi výrazně upozadňoval za tím, co považoval za evropskou "vysokou kulturu" (divadlo, opera atd.)

Dříve nebylo mnoho důvodů, proč by se měl turecký a indický film potkat - Turecko bylo prozádpadní a zuřivě antikomunistické, zatímco Indie flirtovala se socialismem a do poslední chvíle vzhlížela k Sovětskému svazu; turečtí diváci byli později lákáni hlavně na erotické a pornografické filmy, jaké jsou v Indii dodnes nemyslitelné a obě kinematografie se také velmi nestejně rozvíjely: V 50. letech minulého století zažíval indický film své nejplodnější a nejvlivnější období, zatímco ten turecký se teprve začínal bolestně rodit. Dnes k sobě mají Yeşilçam a Bollywood daleko blíže, než kdykoli předtím.

^{Yeşilçam a Bollywood - Termínem Yeşilçam se označuje buď celá komerční sféra turecké kinematografie, nebo (dnes častěji) její specifické období, které se v nejširším pojetí rozprostírá mezi lety 1950 - 1990. Název je odvozen od istanbulské ulice, kde se soustředilo velké množství filmových společností. Označení Bollywood vymysleli pro největší indický průmysl (sídlící v Mumbaí a natáčející filmy v hindštině) západní novináři původně jako posměšek, ale jeho negativní konotace se rychle vytratily a dnes je hojně příjmaný a používaný. Krom Bollywoodu existuje v Indii i mnoho dalších kinematografií produkujících filmy v regionálních jazycích (více informací zde). A perlička na závěr - Google Translator slůvko "Yeşilçam" z neznámých důvodů překládá jako "Bollywood" :)}

Bollywood po roce 2000 začal s obnovou původně zastaralého technického zázemí a dnes disponuje (na průmysl usazený v nerozvinuté zemi) stále obdivuhodnějšími prostředky a zručnějšími štáby, díky nimž v indickém filmu rychle zdomácněly i docela náročné trikové scény (viz tady, tady, tady, či tady). Stále ovšem nemá dobojován dlouholetý a úmorný boj se špatnou organizací, nesmyslnou nadprodukcí (počet filmů vyrobených v Indii může člověka ohromovat jen do chvíle, než se dozví, že mnoho z nich se nikdy nedostane do distribuce a jen asi 5% z jejich celkového počtu přinese tvůrcům výdělek) a kamarádšofty, které ke kameře protlačují i zoufale netalentované lidi.

Turecký film přes řadu problémů začal od počátku nového tisíciletí komerčně i umělecky kvést, v důsledku čehož se postupně zabydluje na významných světových festivalech (indická klubová tvorba je naproti tomu ve světě téměř neznámá). A turecká vláda, cítíc, že se tu jedná o otázku mezinárodní prestiže, je ochotná jeho rozvoji napomáhat. Bývalý ministr zahraničního obchodu Zafer Çağlayan (v úřadu oficiálně skončil před několika dny) počátkem letošního jara prohlásil, že usiluje o to, aby se prozatím nepříliš organizovaný Yeşilçam proměnil na skutečný filmový průmysl, jakým je právě Bollywood.

Filmové centrum, které má svá výrazná specifika (např. těsnou propojenost s hudebním průmyslem, výsadní postavení filmu v indické popkultuře atd.) a dlouhodbě se vyznačuje chaotickým a neefektivním uspořádáním, těžko může Turecku posloužit jako následováníhodný vzor, nicméně vhodně nastavená spolupráce může tureckému filmu pomoci svést se na vlně popularity, jíž si v mnohých blízkovýchodních zemích bollywoodské tituly získaly a oběma stranám pomoci vyřešit problémy kolem napjatých rozpočtů. Indie se navíc pro filmaře stává asijských mostem do Hollywoodu, neboť si tam zřizuje své pobočky stále více amerických filmových společností.

Před několika měsíci proto za indickými filmaři do Mumbaí vyrazila turecká delegace, jejíž součástí byl mimo jiné významný producent a režisér Sinan Çetin (se svým originálním thrillerem Berlin in Berlin na počátku 90. let nepřehlédnutelně přispěl k obrodě tureckého komerčního filmu), aby budoucímu turecko-indickému filmovému přátelství položila základní kameny.

První vlaštovkou se nejspíš stane chystaný film Süper Rakstar, kvůli němuž spřáhli síly producenti Ali Avcı a Javed Rehman Khan. Už jen vzhledem k primitivnímu názvu a faktu, že Khan zastupuje naprosto marginální studio Rakhshan Movies Network, nelze od filmu, jenž se má v tureckých, indických, korejských, čínských a arabských kinech objevit v půlce příštího roku, čekat zázraky, ale snad nepůjde o úplnou hovadinu a plody svazku Yeşilçam - Bollywood neskončí jen u něj. O Süper Rakstar je zatím známo jen tolik, že bude kombinovat romantické a akčně-dobrodružné prvky (což je postup v Indii více a v Turecku méně typický).

Žádný významnější turecký film zasazený do Indie se v posledních letech neobjevil. Indičtí diváci zato mohli hned v několika filmech obdivovat atraktivní lokace Istanbulu, který jim byl představen třeba jako "sexy" místo plné luxusu a nespoutané zábavy (Game), ale také jako nebzepečná líheň muslimských teroristů (Mission Istaanbul).