Z ČT zaznělo jasně: „Názory filtrujeme“

Česká televize přiznala barvu v otázce svého vztahu k dodržování objektivity, nezávislosti a názorové pestrosti svého vysílání. A potvrdila to, o čem si cvrlikají už i vrabci na střeše – názory filtruje.

Zcela nepokrytě popsal tyto praktiky moderátor Daniel Stach v nedávno vysílaném podcastu Kavky s podtitulem „Jaká je role ČT v dnešním světě?“ a „Patří na obrazovky každý názor?“ K odpovědi na druhou otázku došlo v čase po 16:00 a zněla naprosto jasně a nekompromisně: „Ne každý názor má mít prostor ve vysílání.“

Nutno poznamenat, že nepřekvapila ani tak svým obsah, který byl na základě zkušeností s vysíláním ČT předvídatelný, ale tím, jak bez obalu a s jakou povýšeností byla vyslovena. Později se pan Stach snažil toto svoje vyjádření poněkud mírnit tím, že na obrazovce nemají prezentovat své názory například „plochozemci“, protože „Země není placatá. Tečka!“. Což může vypadat jako rozumné vysvětlení, co se tím „omezením prostoru ve vysílání“ vlastně myslí. Jenomže celá věc má jeden háček. Respektive pořádný hák. Tato argumentace je totiž jednou velkou manipulací. Tím, že pan Stach uvedl takto extrémní příklad, vytváří dojem, že na obrazovku nepatří pouze názory, které lze označit jako „ujeté“. A mezi ty přesvědčení o plochost Země nepochybně patří. Jenomže tím zároveň vyšlo mimoděk najevo, že někdo v ČT rozhoduje o tom, který názor už „ujetý“ je a který ne a na obrazovky tedy může.

Nelze se přitom zbavit dojmu, že za kritérium „ujetosti“ je v ČT často považováno i to, zda jde o názory kritické k těm „správným“. Například v otázce klimatické změny. Kolikrát jste třeba ve vysílání veřejnoprávní televize narazili pořad, ve kterém by se sešli zastánci (“správné“) teorie o její antropogenní příčině a těmi, kteří (“nesprávně“) tvrdí, že jde o proces přirozený? Já si nevzpomínám ani na jeden. Nebo kolikrát jste se mohli třeba podívat na opravdu vyváženou diskuzi, kde se řešilo, zde máme s klimatickou změnou „bojovat“ sázkou na OZE (“obnovitelné“, ve skutečnosti však „občasné“ zdroje energie), nebo zda dává větší smysl se jí místo toho přizpůsobit? Jak to ostatně dělaly generace našich předků.

Místo toho nám ČT předkládá reportáže, jako je například ta pod názvem „Vítr proti větrníkům“, které dle mého soudu nejsou ničím jiným než prachsprostou ideologickou masírkou. Nebo tematicky navazující „Odkud vane vítr? Jak se dezinformátoři pustili do boje proti větrným elektrárnám“, jejíž autoři došli k závěru, že lidi k odporu vůči tomu, aby měli větrníky za barákem, poňouká Putin. Na to se dá reagovat snad jenom hláškou ze Švejka: „Voni jsou ale hlava, pane vachmajstr“… Z obou těchto reportáží zkrátka čouhala nevyváženost jako palec z děravé ponožky. Stačí si totiž všímat, jaký prostor v nich dostali zastánci výstavby větrných elektráren a jakou jejich odpůrci. Prostě přesně podle vyjádření pana Stacha: „Ne každý názor má mít prostor ve vysílání.“

Což samozřejmě vede zpět k otázce, kdo tedy vlastně rozhoduje, které názory mohou v ČT zaznít. Nelze se zbavit pocitu, že si toto právo přivlastnili sami redaktoři a že to dělají zcela mimo jakoukoliv veřejnou kontrolu. Jediné, co jim totiž v případě prokázání neobjektivity a nevyváženosti hrozí, je dodatečné „ty, ty, ty“. A to jenom pokud si na jejich pořad následně někdo stěžuje u RRTV a ta uzná námitky jako důvodné. Jenomže to je pozdě, protože pořad už byl odvysílán a mínění diváků tak bylo jednostranným pohledem na danou problematiku ovlivněno.

V souvislosti se změnou financování ČT ze státního rozpočtu se často objevují námitky, že tím bude porušena její nezávislost a objektivita, protože se stane hříčkou v rukách politiků. Nechme pro tuto chvíli stranou, že jde o tvrzení nesmyslné, protože na rozhodnutích politiků je závislá už dávno. Jsou to totiž oni, kdo určují, kolik peněz dostane ČT z poplatků. Tyto lamentace však vytvářejí dojem, jako by v tuto chvíli ČT objektivní byla. Nemyslím si, že tomu tak je. O čemž se ostatně každodenně přesvědčuji a nejspíš v tom nejsem zdaleka sama. ČT je podle mne hříčkou v rukách jejích redaktorů a manažerů, kteří k tomu však nedostali žádný mandát od těch, co si je prostřednictvím poplatků platí. V této logice by tak měli mít naopak právo určovat směr a obsah vysílání právě politici, protože ti mandát mají. Byli totiž zvoleni.

Ne, to samozřejmě neznamená, že by snad měli mít nad ČT větší pravomoc. To bychom se dostali z bláta do louže. Ale současná situace je také neudržitelná. Jak z toho ven, netuším, protože na vyčištění ČT nelze aplikovat ani metoda, kterou použil bájný Herakles pro úklid Augiášova chléva. Tedy využití vod Vltavy.

Česká televize totiž stojí na kopci…

Psáno pro deník TO