Vzpoura proti Bruselu

Nejspíše ještě nějaký ten týden potrvá, než se ujme moci nová vláda vzniklá na základě výsledků nedávných parlamentních voleb. Nicméně se už zformovala vládní koalice a ta zveřejnila své programové cíle.

Mezi ně patří odmítnutí jednak systému ETS2 zavádějící emisní povolenky pro domácnosti a firmy a jednak migračního paktu. K obojímu zavázala naši zemi vláda Petra Fialy. Nabízí se však otázka, jak nás chce vláda nová tohoto břemene zbavit a zda to vůbec lze. Samozřejmě, že to možné je a cesta, která k tomu vede, je velmi prostá – prostě „rebelovat“.

V případě migračního paktu to vlastně ani „rebelie“ být nemusí. Ten totiž připouští možnost se z přijímání migrantů vykoupit určitou částkou. Jinými slovy zaplatit 20 000 € (zhruba 500 000 korun) a tím naplnit onu předepsanou „povinnou solidaritu“. Což je mimo jiné slovní spojení, které charakterizuje poměry v EU jako máloco. Myslím, že pokud nebude jiná možnost, tak se ten zaplacený půl milión mnohonásobně vrátí. Tedy v porovnání s náklady, které mají země ležící na západ od nás v souvislosti s následky nezvládnuté migrace z „kulturně nekompatibilních“ zemí. Nejde pochopitelně jenom o náklady vyčíslitelné, ale třeba i o vznik no-go zón v některých západoevropských městech nebo růst kriminality způsobené právě „kulturně nekompatibilními“ migranty. V Německu už ostatně „kralují“ v jejích statistikách.

Bylo by samozřejmě lepší dosáhnout toho, abychom nemuseli platit ani ono zmiňované „výpalné“. To by ovšem znamenalo odmítnout migrační pakt jako celek. Poté by pravděpodobně následovaly sankce, které by byly nejspíš vyšší než námi odmítnutá částka. Takže to na první pohled vypadá jako nesmyslný krok. Ale na druhý už to smysl dává. On je totiž migrační pakt onou „škvírkou, kterou jen dva prstíčky strčíme“. A všichni víme, jak tyto případy dopadají. Zkrátka ani „škvírku“. Podobně se na to ostatně dívají i v zemích, které se zatím dokázaly „kulturně nekompatibilní“ migraci ubránit. Mezi nimi jsou i členové V4, takže je o důvod víc spolupráci na tomto formátu obnovit. Proti budou však nepochybně země, které jsou problémy s „kulturně nekompatibilní“ migrací zasaženy nejvíce. Ostatně migrační pakt je dle mého soudu jedním z nástrojů, jak je chtějí řešit. Neumí totiž migranty deportovat do zemí jejich původu, a tak je pro ně jednodušší je posílat (mimo jiné) i k nám.

Eliminovat dopady migračního paktu je tedy zvládnutelné alespoň ve formě placení „výpalného“ za jejich nepřijímání. Ale co s těmi povolenkami? Tam je situace jiná, protože v tomto případě žádná možnost se ze systému „vykoupit“ neexistuje. Takže jeho odmítnutí je opravdovou „revoltou“ a bude tedy třeba počítat s následnými sankcemi. Nicméně i tak by se nám ta „vzpoura“ vyplatit mohla. Emisní povolenky pro domácnosti a firmy totiž přinesou vlnu všeobecného zdražování a následně rostoucí inflaci. Ta zasáhne především sociálně slabší a poroste tak tlak na zvýšení sociálních dávek. Inflace pak vyvolá samozřejmě obecný tlak na zvyšování platů (nejen) ve státní sféře a dalších nákladů státu. A tedy nákladů rozpočtu. Pokud pak porovnáme výši těchto nákladů a výši potenciálních sankcí, není vyloučeno, že varianta „revolty“ bude vycházet jako levnější. Do zavedení tohoto systému navíc zbývá nějaká doba, za kterou se může v EU odehrát cokoliv. Na rozdíl od migračního paktu totiž budou emisní povolenky dopadat na všechny členské země zhruba stejně, takže dříve či později může být těch „revoltujících“ zemí víc. A to už nebude moci evropská vrchnost jen tak vyřešit udílením sankcí.

Nesjpíš bychom našli i další témata, ve kterých by stálo za to se Bruselu postavit. Je to stejně zvláštní. Evropské země vytvořily EU proto, aby jim sloužila. Jenomže si ji nechaly přerůst přes hlavu a dnes naopak členské státy slouží jí a musí tancovat, jak bruselská vrchnost píská. A tak jim nezbývá, než „revoltovat“.

Až tak daleko to došlo…

Psáno pro deník TO