Týden v kostce - ve víru vášní

Po hlasování o nedůvěře vládě se vášně na naší politické scéně trochu zklidnily. Zato jinde začalo přihořívat až hořet. A stalo se něco neuvěřitelného – našel se důvod pochválit Miloše Zemana.

Začněme hned tou pochvalou. Náš prezident si ji zaslouží za návštěvu Izraele. Jasně vyjádřil, že má tato jediná demokracie na Blízkém východě naši podporu. A stejně jasně odsoudil Palestinu jako líheň teroristů a jeden ze zdrojů napětí v této části světa. Kupodivu proti tomuto výroku neprotestovali naši eurofilní politici. Jejich politické idoly – špičky EU – totiž jen špatně skrývají svůj antisemitismus, do Palestinců jsou zamilovaní a tamní teroristy pod rouškou humanitární pomoci vydatně podporují.

Miloš Zeman během této návštěvy také zalitoval, že „není diktátorem“. Pochopitelně v nadsázce. Překvapivě i tento výrok zůstal na naší politické scéně bez hlasitější odezvy. Žádná obviňování prezidenta z nepřijatelného chování, žádné žaloby pro vlastizradu. Že by prezidentovi odpůrci polevili v ostražitosti? Nebo si jen uvědomili, jak by se jejich přemrštěnou reakcí Miloš Zeman zase bavil, a tak si řekli, že už mu nebudou dělat šašky?

Mezi Ruskem a Ukrajinou to zase vře. Tentokrát jde o nějaké lodě, které na sebe najížděly, blokovaly se a střílely na sebe. Popis událostí je značně závislý na tom, kdo jej podává. Našinec si tak dost dobře obrázek o pravém stavu věci neudělá. Ale ono je to v podstatě jedno. Jde jen o další díl v nekonečném seriálu sporů autoritářského Ruska s parodií na demokracii Ukrajinou. „Kladný hrdina“, kterému by se daly držet palce, v něm chybí. Už si to asi uvědomuje i EU, a přestože doposud Ukrajině hodně připískávala, teď se drží zpátky. Objevily se sice výzvy k dalším sankcím, ale jen takové vlažné, zkrátka aby se neřeklo. A tak je otázkou, jestli na ně dojde. Spor chce krotit Angela Merkelová. Nejspíš si potřebuje ohlídat, aby případné sankce Rusko moc nebolely, a hlavně aby při nich nedošlo na projekt Nord Stream 2. Chová se zkrátka tak, jak by se potenciální budoucí generální ředitelka tohoto projektu chovat měla.

EU se dohodla na podobě brexitu. Občas (respektive stále častěji) zaznívají výkřiky, že na něj Britové dojedou. Je to hodně předčasné. Jisté je jen to, že samotný brexit sebou přinese krátkodobé různě silné výkyvy a nestabilitu. Jestli ale Britům z dlouhodobého pohledu prospěje, nebo uškodí, se neuvidí dříve, než za takových 5 až 10 let. Takže povídačky o tom, jak na brexit Británie doplatí, nebo že jí naopak hospodářsky prospěje, jsou jen zbožná přání toho, kdo je pronáší.

Zvláštní vyšetřovatel Robert Mueller vyšetřující údajné ruské ovlivňování prezidentských voleb, se opravdu snaží. Jeho aktuální taktikou je přistihnout bývalé spolupracovníky Donalda Trumpa při lži v souvislosti s nějakou jinou kauzou a pak dotyčnému slíbit, že když bude vypovídat proti panu Trumpovi, tak zařídí, aby ho ta lež moc nebolela. A tak člověku, který v něčem lhal v kauze A, slibuje, že mu uvěří v kauze B to, co bude říkat, pokud to bude to, co chce slyšet. Pravdivost tvrzení se tak má nejspíš řídit tím, zda jde o výpověď ve prospěch Donalda Trumpa, nebo proti němu.

Po týdnu se opět činila i agentura KACHNA. Tentokrát zjišťovala, jak se daří Klinikářům při hledání nějakého objektu, kde by mohli po vystěhování z žižkovské Kliniky pokračovat ve svém „komunitním, nekomerčním a samosprávném projektu, který se snaží kriticky vymezit vůči normálnímu fungování v kapitalistické společnosti.“ Velmi nadějně vypadalo jednání s Matějem Stropnickým. Tomu maminka koupila zámek, ovšem v ne úplně provozuschopném stavu. Což by ovšem Klinikářům nevadilo, protože pro „boj za lepší budoucnost“ jsou určitě připraveni nějaké to nepohodlí snášet. Problém není prý ani to, že zámek není v Praze. Všude totiž žijí lidé, pro které je třeba vybojovat lepší společnost, ať se jim to líbí nebo ne. Nakonec ovšem vše padlo poté, co pan Stropnický Klinikářům sdělil, že kromě „kritického vymezování se proti kapitalistické společnosti“ by museli na zámku taky makat…

Pěkný příští týden.