Týden v kostce - kupčení s funkcemi a slavnostní ostuda

Miloš Zeman a jeho polibek smrti. Slavnostní ostuda na Hradě a v podhradí. Plán paní Albrightové na záchranu našeho penzijního systému. A co nakoupili na Klinice za vrácené lahve?

Po senátních volbách začala přetahovaná o funkci předsedy Senátu. Podle tradice připadne nejpočetnějšímu senátnímu klubu. Ty ve snaze nalákat k sobě nové členy zalovily mezi „nezávislými“ nováčky. Těchto „cenových vyjednávání“ se účastnily i „morální ikony“ – pánové Drahoš, Hilšer a Fischer. První dva si dokázali odměnu za vstup do daného klubu vyjednat, pan Fischer nikoliv. Může se tak alespoň holedbat, že odmítl svoji nezávislost vyměnit za prebendy.

Proč je takový zájem o funkci předsedy Senátu právě letos? On totiž v případě neschopnosti prezidenta vykonávat funkci přebírá velkou část jeho pravomocí. Což může v případě Miloše Zemana, marně se pokoušejícího přesvědčit veřejnost o svém vynikajícím zdravotním stavu, reálně nastat. Dobrým kandidátem je pan Jaroslav Kubera. Má všech pět pohromadě a vzhledem k tomu, že Senátu už místopředsedal, ví, co taková funkce obnáší. Bohužel jej jako vhodného kandidáta označil i Miloš Zeman, a tak na předsednické křeslo téměř jistě neusedne. To senátoři zvolí spíš pana Vonáska ze senátní vrátnice než někoho, komu vyjádřil sympatie prezident.

28. října se mají předávat slavnostně metály a je kolem toho už tradičně ostuda. Hrad se totiž rozhodl nepozvat některé z těch, co by se pozvat slušelo. A část pozvaných pro změnu teatrálně nepřijde. Hradní panstvo i dobrovolní absentéři tak připomínají malé děti, které spolu nemluví, protože si navzájem rozdupaly bábovičky. Většinou je umravní pár na holou. Není na čase aplikovat tuto osvědčenou metodu i na účastníky této hradní a podhradní trapnosti?

Tento týden přinesl bohužel i smutnou zprávu. Jeden z našich vojáků zahynul na zahraniční misi v Afghánistánu. Po každé takové události se objeví úvahy na téma stažení našich vojáků. Pro tento krok hovoří to, že v Afghánistánu se válka vyhrát nedá. Na druhou stranu jsou ale zase díky (i naší) vojenské přítomnosti tamní fanatici alespoň trochu pod kontrolou, a tak méně blbnou v Evropě. I když je otázka, zda je tento efekt skutečný, nebo je to jen fikce. Pokud však v Afghánistánu zůstaneme, musíme přijmout fakt, že je to nepřátelské území a že jsme tam proti vůli místních obyvatel. Argumentace, že s naší přítomností souhlasí tamní vláda, jsou jen kecy. Afghánistán není demokratická země, a tak souhlas jeho vlády má u obyvatel stejnou váhu, jako měl u našich lidí souhlas komunistické vlády s 23 lety pobytu sovětských vojsk. Rozdíl je snad jen v tom, že našinci po Rusech nestříleli, ale šmelili s nimi benzín a barevné televize.

Madeleine Albrightová prohlásila, že Češi stárnou, a proto je třeba přijímat migranty, aby měl kdo živit naše penzisty. Tato dáma nejspíš myšlenkově zamrzla v roce 2015, kdy tento argument zazníval velmi často. Od té doby už i ti nejzaslepenější členové proimigračního fanklubu pochopili, že vzhledem ke kvalifikaci většiny příchozích je jedinou pro ně zvládnutelnou profesí „příjemce sociálních dávek“. Paní Albrightová by tedy měla objasnit, jakým způsobem by migranti problém deficitu ve financování penzí vyřešili. Třeba spoléhá na to, že z jejich přílivu seniory klepne…

Agentura KACHNA monitoruje přetrvávající snahy přesunout 50 „sirotků“ do České republiky. V instruktážním materiálu vypracovaným týmem paní Šojdrové se píše, že je třeba „sirotky“ před příjezdem „oholit”. Tím vzniklo podezření, že mají být pod rouškou humanity okradeni o veškerý svůj majetek. Šlo však o nepochopení. Slovem „oholit” bylo skutečně myšleno odstranění vousů z jejich dětských tvářiček. Po vysvětlení tohoto nedorozumění projevili velkou míru solidarity obyvatelé Kliniky. Po letech ji uklidili, nalezené zálohované flašky vrátili a z výtěžku „sirotkům“ koupili téměř kompletní holicí sady. Jen na štětky prý už nezbylo…

Pěkný příští týden.