Týden v kostce - hra na nedůvěru

Tento týden měl být ve znamení očekávání, jak dopadne hlasování poslanců o osudu vlády. Výsledek byl ovšem nad slunce jasný už ve chvíli, kdy opozice svůj pokus o vyslovení nedůvěry oznámila.

A tak se vlastně jen čekalo, až budeme mít toto divadlo za sebou. Jakou roli v něm kdo hrál?

Hnutí ANO, respektive pan Babiš, ze sebe dělal všemi pronásledovaného chudáčka. Nutno uznat, že roli mučedníka zvládá opravdu dokonale. Díky jeho hereckému výkonu může očekávat nejen zachování voličské přízně, ale nelze vyloučit ani zisk nějaké té desetinky, nebo i jednotky procenta navíc. Opakuje se tak situace před parlamentními volbami, kdy Andreje Babiše pokusy o jeho kriminalizaci spíše posílily, a jeho konkurenty naopak oslabily. Někdo je zkrátka nepoučitelný…  

To koaliční ČSSD si vzala týden na to, aby se „rozhodla“, zda vládu podpoří nebo ne. Respektive aby vymyslela před veřejností obhajitelný důvod, proč ve vládě zůstává. To, co z oranžové party na konec vypadlo, ovšem předčilo všechna očekávání. Rozhodnutí nevyjádřit se k tomu, zda má vláda, ve které sedí, pokračovat, nebo skončit, je totiž nejspíš světový unikát. ČSSD se tím definitivně pasovala do role oranžové rohožky sloužící k tomu, aby si o ni mohl pan Babiš kdykoliv očistit boty.

To soudruzi z KSČM, která je „tichým“ koaličním partnerem, jsou mnohem zdatnější obchodníci a za podporu vlády si nepochybně o něco řekli. Co to bylo, se asi jen tak nedozvíme, protože tato pasáž hry se odehrávala v zákulisí mimo pohledy diváků. Ale nejspíš to nebylo úplně levné.

A co „demoblok“, který hlasování o nedůvěře vyvolal? Jeho herci po celý týden vystupovali na jeviště a zásobovali nás „zásadními prohlášeními“. Šlo však jen o štěky, při kterých pořád dokola opakovali jednoduchou a nudnou repliku „ne Babiš“. Vždy se přitom zjevili na jevišti v uzavřeném šiku, jeden z nich hovořil a za ním stálo několik statistů s odhodlaným výrazem ve tváři. Ti měli zřejmě zaskočit v případě, že by „mluvčí“ zapomněl text a vyslovit tedy ono zásadní „ne Babiš“ za něj. 

Nesmíme samozřejmě zapomenout ani na pana Okamuru a jeho SPD. Ten se připojil k „demobloku“, ovšem jeho pohnutkou nebyl „boj za správnou věc“, ale chtěl jen vystřídat ČSSD u mocenského korýtka. Čímž poskytnul oranžové partě zdůvodnění, proč se musí „obětovat“ a pokračovat v „sebezničující“ vládní misi. 

A co na tuto hru publikum? Zaslepení odpůrci pana Babiše jsou po shlédnutí této frašky ještě přesvědčenější o své pravdě a správnosti svého postoje. A připravují se na její další pokračování. Obdobné platí i pro jeho nekritické příznivce. A ti ostatní? Nejlíp na tom byli ti, kteří se už na začátku tohoto parlamentního představení duševně odpojili. Alespoň se jim z toho nedělalo šoufl. Přesto se ale našel v publiku jeden člověk, který se báječně bavil. Miloš Zeman. I když ne každý, kdo sedí v hledišti musí být divák…

Pěkný příští týden.