Týden v kostce - Babiš, Německo a co bude s „tlustým správcem“?

Tento týden se hodně věcí točilo kolem premiéra Babiše a Německa. A dobrá zpráva pro naše děti. Konečně už nebudou při sledování seriálu o Mašince Tomáš indoktrinovány nepřijatelnými genderovými stereotypy.

ČSSD se už minulý týden snažila ze všech sil odložit „kauzu Poche“ až na období po volbách. Tahle oranžová parta totiž usoudila, že by jim hňahňání se v tom, kdo je čí kámoš a komu je kdo zavázaný, mohlo ještě více ztenčit již tak pravděpodobně hubený volební výsledek. Pochopil to i Andrej Babiš. Svým prohlášením, že pan Poche nikdy ministrem nebude, dosáhl toho, že kauza spát nebude a ČSSD se v ní ještě pořádně vyráchá. Pan Hamáček sice špitnul, že by pak taky nemusela být ČSSD ve vládě. Ale bylo to ho hodně potichu. Jako by se bál, že by ho mohl někdo slyšet.

Premiér Babiš kromě šťourání se v oranžovém bolístku stihnul navštívit i Německo. S kancléřkou Merkelovou se shodl na tom, že si v otázce migrace nerozumí, diplomaticky odpověděl na otázku týkající se situace v Chemnitzu a ukázal, že umí i „šprechtit“. O tom všem neopomněla referovat ani veřejnoprávní ČT. Obzvlášť zajímavě působilo sdělení, že důraz na ostrahu vnějších hranic není žádný geniální páně Babišův nápad (což opravdu není), ale že o tomtéž hovoří Angela Merkelová již léta. Dotyčný redaktor ČT ovšem zapomněl dodat, že jen u sebe doma v koupelně.

V saském městě Chemnitz proběhnul koncert „proti nacismu a nenávisti“. Tématem ovšem nebyla „nenávist“ jaksi všeobecná, ale přísně selektovaná. Zatímco „nenávist proti migrantům“ byla označena jako odporná, o nenávisti lidí „s migračním pozadím“ vůči Židům, ženám, nebo třeba homosexuálům se při této akci zarytě mlčelo. Je to tím, že ta druhá existuje jen ve fantazii těch, kteří šíří tu první? Nebo je to tak, že v boji za lepší společnost je občas nutné některé skutečnosti zatajit a možná i zfalšovat nějaké to video?

Na onom koncertu se sešla zajímavá společnost. Vystoupila třeba skupina s názvem Feine Sahne Fischfilet, která má ve svém repertoáru skladby, které by bylo možné označit když ne za extrémistické, tak určitě za hodně radikální. Vida, kdo všechno může zapět na koncertu „proti nenávisti“. Stačí, když stojí na té „správné“ straně. Ovšem členové této skupiny nejsou jedinými radikály mezi fanoušky migrace. Je možno mezi nimi najít i členy bojůvek Antify, nebo členy „melounové“ Strany zelených. Němečtí politici, kteří právě tento názorový proud podporují a kteří vidí „extrémisty“ jen mezi odpůrci migrace, tak nejspíš trpí selektivní slepotou. Bývá obvykle dočasná. Člověk se jí ovšem zbaví obyčejně až ve chvíli, kdy ho dostihne právě to, co předtím neviděl.

Na první školní den vzbudilo rozruch poněkud nevychované pokřikování jedné afektované maminky na prezidenta Zemana. Na její výkřiky je třeba se dívat ze dvou úhlů pohledu – na obsah a formu. Tím prvním dotyčná paní sděluje svůj názor na Miloše Zemana, tím druhým pak prezentuje sama sebe. Když její sdělení světu přeložíme do češtiny, tak zní takto: „Miloš Zeman není dobrý prezident a já jsem hulvát“. Vzhledem k tomu, že ani náš prezident také není zrovna umírněný ve volbě svého výraziva, lze tento incident označit jako střet dvou lidí s obdobně odpudivě nevymáchanými ústy.

Experti na korektnost se rozhodli zapracovat na genderové a multikulturní vyváženosti seriálu o Mašince Tomáš. Bude to fuška, protože pro uspokojení oprávněných nároků všech 71 různých genderů bude nejspíš nutné rozšířit nádražní kolejiště a přistavět nová depa. A copak asi provedou s obslužným personálem? Třeba takový „tlustý správce“ to má hodně nahnuté. Jednak reprezentuje nesprávný genderový vzorec, podle kterého vykonávají manažerské pozice převážně muži, a jednak přívlastek „tlustý“ je nepřijatelně „crassifobní“ (česky „tlustofobní“).

Pěkný příští týden.