Progresivistům se to hroutí už i v Evropě

Už za vlády Joea Bidena přicházely zpoza oceánu zprávy, že se firmy odklánějí od progresivistických výmyslů jako Green Deal, ESG a DEI. S nástupem Donalda Trumpa jim pak zazvonil umíráček definitivně. A dorazilo to už i do Evropy.

Pravda, zatím tedy ne do EU, ale za kanál do Velké Británie, kde se ze „zelené cesty“ pomalu odklání banka HSBC. Ta nejdříve prohlásila, že „reviduje své ambice“ a posouvá splnění svého cíle dosáhnout tzv. „nulových čistých emisí“ ve svém provozu a v dodavatelském řetězci o 20 let z roku 2030 na 2050. A byť se snažila své vyjádření zaobalit do provařených frází typu „podpora přechodu na čistou nulu zůstává pro HSBC prioritou“ bylo zřejmé, že si banka nejspíš začala moc dobře uvědomovat, jaký začíná být celá ta „zelená transformace“ průšvih. To se potvrdilo zhruba o týden později, když se začala přimlouvat za „omilostnění uhlíkové ekonomiky“ a opuštění předsudků vůči ní. Vzhledem k tomu, že tato slova pronesl její nový šéf pro „udržitelnost“ Julian Wentzel, je to něco podobného, jako kdyby vegan orodoval za domácí zabijačku.

Odklon od „dekarbonizace“ oznámila i společnost BP (British Petroleum), která se rozhodla zvýšit investice do ropy a zemního plynu o 10 miliard USD o omezit ty do obnovitelných zdrojů o 5 miliard USD na 2 miliardy USD. Důvodem této změny strategie je snaha o zvýšení zisků a návratnosti vložených investic. Neboli si BP spočítala, že obnovitelné zdroje nejsou žádná hitparáda a vydělat se na tom nedá.

Signály o postupném střízlivění ze „zeleného snu“ a odklonu od „dekarbonizace“ však zatím nepřicházejí z EU. I když i bruselská vrchnost se ocitla pod tlakem na revizi a zmírnění Green Dealu. Zatím z něj však nehodlá ustoupit ani o píď, ale protože je evidentní, že se to nedá jen tak vysedět, rozhodla se vyjít vstříc alespoň kritikům ESG a navrhla tento vykazovací moloch zjednodušit a zároveň zúžit okruh firem, pro který má být povinný. Nově by se tedy už neměl týkat těch, které mají méně než 1 000 zaměstnanců nebo obrat nižší než 50 miliónů €. Takže krok správným směrem?

Jenom zdánlivě. Toto „změkčení“ a sejmutí této povinnosti z menších firem v podstatě nic moc neřeší. Ony se mu totiž stále nevyhnou. Jen s tím rozdílem, že je po nich už nebude chtít vrchnost, ale banky. Pro ty mají povinnosti související s ESG platit nadále, a tak budou muset své klienty nadále v souladu s nimi lustrovat. Takže pokud bude chtít nějaká menší firma u některé z bank čerpat finanční služby a bude mít špatný nebo vůbec žádný ESG report, bude mít nejspíš smůlu. Žádná z bank si totiž kvůli ní svůj ESG report „nepošpiní“ tím, že financuje něco „nečistého“.

To, co se aktuálně odehrává v EU, začíná zkrátka v některých aspektech dost připomínat perestrojku. Ta se snažila reformovat socialismus a přinášela zdání změny. Jenomže neodstraňovala ideologizaci ekonomiky, a tedy neřešila podstatu. A tak pádu bolševika zabránit nedokázala. Bruselská perestrojka je na tom podobně. Taky se snaží reformovat nereformovatelné, taky vytváří zdání změny, ale taky neřeší odideologizování ekonomiky.

A tak ani ona pádu progresivismu nezabrání…

Psáno pro deník TO