Podvod na „podvedených klientech“

Jistě jste už někdy slyšeli, že „pokud vám někdo nabízí bezplatnou pomoc, držte si peněženky“. Následující text je dokladem jeho pravdivosti. A taky o tom, jak se ČT moc nevyznamenala.

Minulý týden jsem tu psala o tématu, o kterém vím houby, a tak dnes zabrousím do něčeho, kde jsem naopak docela doma. Ale k věci…

Možná si ještě pamatujete, jak zhruba před rokem vířily mediální prostor zprávy o tom, že finanční arbitr zneplatnil několik smluv životního pojištění od jejich počátku. Celý spor vlastně vznikl zjednodušeně řečeno kvůli tomu, že finanční arbitr měl odlišný názor na zákonnost některých vlastností pojistných produktů, než měla před lety ČNB, když schvalovala jejich prodej. Média (včetně ČT) začala spekulovat o tom, že takových smluv mohou být statisíce až milióny a horečně rozebírala, jak závažný problém to pro naše pojišťovny může být. Od té doby ovšem nejen, že uteklo spousty vody ve Vltavě, ale hlavně proběhlo několik soudních stání, kde se pojišťovny proti výroku arbitra bránily. Rozsudek byl vždy stejný – pojištění byla shledána naprosto v pořádku, sjednání proběhlo podle zákona, a tak smlouvy platí dál. A tak, přestože nejsou zdaleka všechny soudní spory uzavřeny, je už teď zřejmé, že bublina splaskla…

Nemá cenu tady a teď rozebírat detaily jednotlivých případů. Více se lze dočíst zde, případně zde. Zhruba ve stejném okamžiku, kdy celá kauza vypukla, se objevila tajemná parta skrývající se za jedněmi webovými stránkami (úmyslně neuvádím jejich název), která klienty pojišťoven k podávání návrhů úřadu finančního arbitra na zneplatnění svých smluv vyzývala. Přitom jim výměnou za kontaktní údaje slibovala poskytnout pomoc. Používala velmi agresivní argumentaci, obviňovala pojišťovny z podvodu a jejich zákazníky označovala jako „podvedené klienty“. Hodně to připomínalo hesla v předvolebním boji. Něco jako „spálená země“, „vytunelovaný stát“ a podobně. Tedy taková, která politici používají ve svých kampaních proto, aby mobilizovali své voliče, ti je pak dostali ke „korytu“ a oni tak měli šanci taky „pálit zemi“ a „tunelovat stát“. Onen web také mobilizoval – klienty pojišťoven. Jen místo „jděte k volbám a dejte nám hlas“, to bylo „pošlete nám svoje kontaktní údaje“. Prostě profesionální marketingová práce a ten, kdo to celé vymyslel, moc dobře věděl, jak se takové věci dělají. Zásadní vadou na kráse ovšem bylo to, že se tato „webová partička“ pozapomněla jaksi představit. Na stránkách bylo jediné jméno – tiskového mluvčího. Jinak žádný název firmy, nebo sdružení, nebo cokoliv, podle čeho by bylo možné identifikovat kohokoliv, kdo za webem stojí.

Už tenkrát mi to přišlo celé podivné, a tak jsem na tyto okolnosti upozornila na odborném portálu OPojištění.cz, zabývajícím se primárně pojišťovnictvím. Vyslovila jsem podezření, jestli to celé není jedna kolosální bouda na důvěřivce, aby se nechali argumentací přesvědčit a svoje kontaktní údaje téhle partě poslali. Jejich zasláním totiž sdělovali ještě jednu důležitou věc. Že jsou nespokojeni se svým životním pojištěním. A když se tyto dvě informace spojí, vzniká databáze s cenou zlata. Celé to zkrátka dělalo dojem, že si tu někdo pod pláštíkem „pomoci podvedeným klientům“, buduje klientskou bázi, kterou buď využije pro svoje obchodní účely, nebo někomu za slušný prachy střelí. Šlo o hypotézu. Podepřít důkazy jsem ji nemohla, a tak jsem alespoň varovala, aby lidi neposílali svoje kontakty někomu, o kom nic neví a kdo se jim ani nepředstaví.

Vzhledem k tomu, že už i finanční arbitr upozorňuje veřejnost, že mezi těmi, co klienty pojišťoven k podávání návrhů na zneplatnění smluv ponoukají, jsou pěkní šmejdi (byť za použití jiného výraziva zde), kteří je akorát oberou o peníze, tak jsem možná nebyla daleko od pravdy. I když nelze automaticky spojovat aktivity těchto „takyochránců klientů“ s oním webem (proto také neuvádím jeho název), tak už jeho samotná existence a mediální humbuk, který s ním byl spojený (a dle mého i řízený), mohl vést některé lidi k tomu, že ochranospotřebitelským šmejdům naletěli. „Podvedení klienti“, jak je tituloval onen web, tak byli skutečně podvedeni. Ovšem nikoliv pojišťovnami.

Zarážející je ovšem přístup sdělovacích prostředků k této kauze a veřejnoprávní ČT především. Zatímco před rokem byly plné informací o „obrovském problému“ a o „miliónu ohrožených smluv“ (třeba zde), teď je ticho po pěšině. Obvykle se rády stavějí do role „ochránců spotřebitelů“ a teď, když by je měla opravdu „ochraňovat“ upozorněním na nekalé praktiky různých pochybných ochranospotřebitelských podnikatelů, skutek utek. Tedy alespoň jsem nic takového nezaznamenala do okamžiku, kdy píšu tyto řádky.

A nejde jen o to, že by měla média veřejnosti sdělit, jak se věci doopravdy mají. Zamítavé výroky soudů totiž obsahují ve svých zdůvodněních jedno důležité a opakující se sdělení – i klient je odpovědný za své jednání, a pokud se vykašle na to, aby se alespoň seznámil s tím, co podepisuje, tak se těžko může divit. Takže bych očekávala, že média vyšlou veřejnosti upozornění ve smyslu: „Jen pako podepíše něco, co nečetl a čemu nerozumí. Dávejte si na to bacha.“ Že to nedělají ta komerční, bych ještě pochopila, ale od veřejnoprávní televize bych takovou osvětu předpokládala.

Mlčení médií, především veřejnoprávní ČT, je opravdu zarážející. Když je v jiných souvislostech obviňována z toho, že „vhodným“ výběrem zpráv manipuluje veřejnost, tak v případě kauz, o kterých člověk mnoho neví, nelze rozhodnout, zda jsou tato podezření důvodná, nebo ne. Až když narazí na záležitost, kde ví, která bije, může si nějaký obrázek udělat. Vzhledem k tomu, jak ČT vytrvale mlčí o vývoji v této kauze a že veřejnosti ani netlumočí varování finančního arbitra, se totiž nelze zbavit dojmu, že na obvinění z filtrování zpráv a manipulace veřejnosti opravdu něco bude a že v ní skutečně něco shnilého je. Teď je jen otázka, zda jde o šlendrián, za který by měl být někdo vykrákán za uši, nebo je to záměr. Pokud by platilo „b“, jsme ve velkém průšvihu…

PS: Pracuji na straně dodavatele služeb subjektům působícím ve finančním sektoru. Takže pokud má někdo pocit, že nejsem v této kauze úplně nezávislá, tak uznávám, že tomu tak opravdu je.