Paragraf jak za Husáka

Máme ještě v živé paměti, kolik oprávněné nevole zvolilo schválení § 318a trestního zákoníku o „neoprávněné činnosti pro cizí moc“. Sněmovna však mezitím přijala další novelu obsahující podobně vágní a zneužitelné ustanovení.

Ale nejdříve pár slov k zmiňovanému §318a. Kriticky se k němu vyjadřovala nejenom veřejnost, ale i politici, a to dokonce i ti koaliční, přičemž asi nejzávažnější výtkou byla jeho vágnost a tím pádem i zneužitelnost. Tehdejší ministr spravedlnosti Pavel Blažek v reakci na to připravil novelu, která měla odstranit alespoň ty největší kontroverze. Již tenkrát jsem však vyjádřila pochybnosti o tom, zda bude schválena. Následný vývoj mi dal za pravdu.

V té době samozřejmě ještě nikdo nic netušil o tikající bombě s názvem „bitcoiny“. I kdyby totiž Pavel Blažek myslel svoje slova o „opravě“ tohoto paragrafu upřímně, kauza ho smetla. A jeho nástupkyně Eva Decroix aka „Evička čistič“ má úplně jiné zadání než dodržovat sliby svého předchůdce. Snaží se zabavit veřejnost slíbenými a nedodanými zprávami, časovými osami nebo svými fotkami v plavkách. A když selže úplně všechno, tak prohlásí celou kauzu za uzavřenou. Čímž se zařadila na velmi vysoké místo na žebříčku autorů nejbizarnějších politických výroků tohoto volebního období. Ve světle toho všeho je nejspíš každému jasné, že §318a rozhodně nikdo řešit ani nechtěl, a tak asi jediná šance na jeho odstranění z trestního zákoníku je řízení před Ústavním soudem. Vzápětí po schválení kontroverzního paragrafu ostatně podala skupina senátorů návrh na jeho zrušení a později se na něj obrátily také některé spolky.

Poslanci však nelenili a mezitím schválili další podobně „kvalitní“ novelu trestního zákoníku. Jeho novinkou je rozšíření §181 zabývajícím se poškozováním cizích práv o nový odstavec (2), podle kterého budou hrozit dva roky za katrem tomu:

„… kdo v úmyslu způsobit jinému vážnou újmu na právech vyrobí dílo, které neoprávněně zobrazuje, zachycuje nebo jinak využívá podobu jiného nebo jeho projev osobní povahy, které se jeví být pravými, ačkoli ví, že pravé nejsou, nebo takové dílo učiní veřejně přístupným, zprostředkuje, uvede do oběhu, prodá nebo jinak jinému opatří.“

Prostě další obdobně gumové a vágní ustanovení jako v případě §318a. A tím pádem i lehce zneužitelné. Na jeho základě lze totiž odsoudit třeba i autora politické satiry, která je ostatně na využívání „podoby nebo projevu osobní povahy“ politiků založená. A která nešetří politiky napříč celým spektrem. Vzpomeňme si třeba na karikatury Petra Fialy, Andreje Babiše, Tomia Okamury, Danuše Nerudové nebo z těch starších třeba na Jiřího Paroubka. Pravda, žádná z nich nenaplňuje podmínku „jeví se být pravou“. Ale co třeba tato karikující videa Andreje Babiše nebo Petr Fialy. A byť by jejich autentičnosti mohl uvěřit jenom úplný hňup, tak se jako „pravá“ jeví, a tedy literu novelizovaného §181 naplňují. Takže tomu, kdo by je zveřejnil po Novém roce, kdy novela začne platit, hrozí až dva roky vězení.

Pamětníci si možná vzpomenou, že něco podobného platilo i za minulého režimu, kdy si taky nikdo nemohl dělat veřejně legraci třeba z Husáka, Brežněva nebo jiného politika ze „spřátelené“ země. Zato v žádném čísle Dikobrazu nechyběla alespoň jedna karikatura amerického prezidenta. V tom je to vlastně dneska podobné, protože Donald Trump je také jejich vděčným objektem. A jeho karikatury nebo satirická videa jsou také stejně „vtipné“ jako třeba ty na Ronalda Reagana.

Jedním ze znaků totalitních režimů, je to, že trestá i legraci. Tedy když si ji někdo dělá z něj nebo z jeho představitelů. Schválením rozšíření §181 o zmiňovaný odstavec (2) jsme se takovému režimu opět o kousek přiblížili.

Podobný paragraf jsme tu totiž neměli od Husáka…

Psáno pro deník TO. Aktualizováno