Moc leží na ulici

Už drahnou dobu kolem sebe slyšíme, že je společnost rozdělená na část „pro-babišovskou“ a „proti-babišovskou“. V poslední době se ukazuje, že tu je ještě část třetí. Ta, které lezou krkem obě předchozí.

Její existence se začala více projevovat při událostech posledních dvou týdnů. Tedy především po zneužití zmatených odpovědí duševně nemocného syna Andreje Babiše v politickém boji proti jeho otci. A pak v reakci na kauzu „květiny v koši“.  Následně se u části společnosti začal hlasitěji ozývat názor: „Babiš není můj šálek kávy, ale jeho odpůrci to přehánějí“. Jeho nositeli jsou lidé, které můžeme označit jako „proti-proti-babišovce“. Jen malá poznámka pro „prefixové fundamentalisty“ – spojení předpon „proti-proti“ neznamená v tomto případě dvojí negaci, a tedy jej nelze automaticky chápat jako předponu „pro-“.

S „proti-babišovci“ je spojuje názor, že pan Babiš by neměl být premiérem. Na rozdíl od nich toho však nechtějí dosáhnout jeho skandalizováním a kriminalizováním, ale demokraticky a „na férovku“ ve volbách. Liší se také v jejich pohledu na jeho největší hříchy. Jeho minulost sice také neschvalují, ale jako neodpustitelné vidí třeba to, že udělal z  podnikatelů „sprosté podezřelé“, že likviduje nepohodlné firmy, nebo že v období hospodářského růstu dále zatíná rozpočtovou sekeru.

Politickou reprezentací „proti-babišovců“ je „demoblok“. Kromě způsobu, jakým má být pan Babiš odstraněn z funkce premiéra, se s ním „proti-proti-babišovci“ neshodnou ani v dalších záležitostech. V jejich očích má například příliš elitářské manýry, místo politického pragmatizmu jen prázdně plká o hodnotách, podíl eurohujerů v jeho řadách je nadkritický, přehlíží problémy obyčejných lidí, zlehčuje jejich obavy (například) z imigrace a má jen jediné téma: „Stop Babišovi“.

Samotný „demoblok“ je přitom takový prapodivný slepenec. Třem jeho členům reálně hrozí, že jejich současné parlamentní angažmá je na nějakou dobu poslední. Piráti jsou pelmel zčernalých Zelených, sympatizantů Antify a lidí, kteří si myslí, že vše se dá algoritmizovat. Postupně se začínají dostávat do veřejných funkcí, a tak je jen otázkou času, kdy se sami „historicky znemožní“. A ODS? Trpělivě pracuje na své „očistě“, ale má problém v tom, že ji vede člověk, který má méně charizmatu než solný sloup.

Pak je tu ještě trojka koaličních a skoro koaličních stran. Patří do ní oranžová partička usilovně pracující na své sebelikvidaci, komouši, kteří jsou především zdatní političtí obchodníci a SPD, což je strana na jedno použití, jejíž členové jsou tak čím dál nervóznější z toho, že na ně zatím žádná zajímavá korýtka nezbyla. Všechny tyto strany spojuje to, že potenciál oslovovat voliče už vyčerpaly a teď jedou na setrvačník. S těmi „proti-proti-babišovci“ společnou řeč taky nenajdou.

Co z toho všechno plyne? Že si z takto provařené politické nabídky lidé z „proti-proti-babišovské“ části společnosti jen těžko vyberou. A protože se ukazuje, že cesta volby menšího zla (tedy volit „proti někomu“ a ne „pro někoho“) mezi ANO a „demoblokem“ je stále volbou zla, tak tu nejspíš opravdu vzniká poptávka po politickém subjektu, který se stane politickou reprezentací „proti-proti-babišovců“. Na ulici zkrátka leží moc. Teď jen, aby ji nezvedl nějaký gauner…