Klimatická krize neskončila. Ani totiž nezačala...

Když pronesl Petr Macinka jako jedno z prvních vyjádření v úřadu šéfa resortu životního prostředí větu „Klimatická krize v Česku skončila“, vyvolal tím mnoho odmítavých reakcí z řad klimaaktivistů a jim nakloněných politiků.

Byl obviňován z podceňování situace a nekompetence a jeho výrok byl označen za nepravdivý. V tom posledním mají jeho kritici paradoxně pravdu, protože jeho výrok pravdivý skutečně není. „Klimatická krize“ totiž opravdu neskončila. Ani nemohla, protože nemůže skončit něco, co nikdy nezačalo. Jde pouze o jedno z celé řady poněkud přestřelených až hysterických označení pro záležitost, která je ve své podstatě naprosto běžná. Změny klimatu totiž na Zemi probíhaly vždycky a vždycky taky probíhat budou. Nicméně použitím slůvka „krize“ z tohoto běžného jevu stává dramatická situace, která vyvolává pocit bezprostředního ohrožení a nutnost činit rychlá opatření.

Výraz „klimatická krize“ je zkrátka manipulativní a má nesporný mobilizační charakter. S jeho pomocí mohou aktivisté jednodušeji ovlivňovat především mladé lidi a podněcovat je tak k akci. A když k tomu přidají jako benefit možnost ulít se z vyučování, tak je lehce dokáží dovést na náměstí demonstrovat za „záchranu klimatu“. Což není zase nic až tak hrozného, protože kvůli jednomu či dvěma zameškaným dnům ve škole mladí hloupější nebudou. Horší však je, že se aktivistům daří „klimatickou krizí“ zblbnout řadu příslušníků mladé generace natolik, že odmítají mít děti. Což je vážným problém pro budoucnost. Především tedy pro ty mladé lidi, kteří dnes odmítají děti mít.

Nicméně se musí nechat, že označení „klimatická krize“ je marketingově velice povedené a na cílovou skupinu funguje tak, jak jeho autoři nejspíš ani nedoufali. Jde o heslo globální a jeho úspěšnost se dá v tuzemsku srovnávat snad jen s heslem „manželství pro všechny“, kterým se ohánějí aktivisté požadující uzákonění stejnopohlavních sňatků. A není to podobnost jediná. I „manželství pro všechny“ je totiž vylhané a na hony vzdálené realitě. Vytváří falešný dojem, že u nás nemohou uzavírat manželství všichni. To ale není pravda. Do manželství totiž může vstoupit každý, kdo je zletilý, svéprávný a nemá uzavřené manželství jiné. Pravou podstatou úsilí aktivistů je však rozšířit okruh osob, se kterými by bylo možné manželství uzavírat. Takže by se spíše hodilo označení „manželství s kýmkoliv“.

Jenomže marketing tu není od toho, aby pojmenovával věci správně, ale aby vyvolával pocity. V případě „manželství pro všechny“ je to pocit diskriminace, v případě „klimatické krize“ pocit bezprostředního ohrožení a nutnosti okamžité reakce. Což v případě klimatu znamená především nalít neuvěřitelné objemy peněz do „dekarbonizačních projektů“ a razantně změnit životy každého z nás. Ať už omezováním svobody pohybu útoky na individuální automobilovou dopravu, svobody slova snahou umlčet kritiky klimatického alarmismu a svobody podnikání zničujícími klimatickými regulacemi. Výsledkem je pak postupná deindustrializace, ztráta konkurenceschopnosti na světových trzích a s tím vším související hrozba hospodářského úpadku. A následně i krize.

Na rozdíl o té klimatické bohužel skutečné…

Psáno pro deník TO