Klimatická krize mění lidové pranostiky

Lidové pranostiky v sobě koncentrují moudrost generací našich předků. Doba se však mění a dnes je tedy naprosto legitimní se ptát, co nám v období klimatické změny, udržitelnosti a překonávání stereotypů minulosti vlastně říkají.

Ostatně k čemu jsou dnes v době matematickým modelů dobré rady, co znamená, že v některém měsíci mrzne, fouká vítr, prší, či naopak neprší, když k tomu chybí kontext toho, jaký dopad na klima na Zemi to má a co se je tedy třeba dělat pro jeho záchranu? Pravdou je, že dříve poskytovaly pranostiky lidem také důležité informace o tom, jakou mohou očekávat úrodu a jestli jim bude stačit k obživě. Jenomže i tuto informační funkci už ztratily. Dnešní člověk totiž takové banality řešit nemusí, protože potraviny nakupuje v supermarketu.

Pak je tu ještě fakt, že v důsledků klimatické změny přestávají pranostiky platit a staly se z nich tak pouhé jednoduché říkánky ne nepodobné třeba známým ententýkům: „Ententýky, dva špalíky, čert vyletěl z elektriky“. Jsou totiž úplně stejně vzdálené od reality, jako představa, že byste v tramvaji mohli potkat čerta. Což je o důvod víc je změnit. Je to samozřejmě velký úkol přesahující rozsah tohoto článku. Nicméně si pojďme alespoň na několika příkladech ilustrovat, jak by mohly aktualizované pranostiky vypadat. Třeba poslouží jako inspirace pro odborníky z nějaké neziskové organizace, pod jejichž patronátem by se pak mohl celý tento obrovský a záslužný projekt realizovat.

Začněme třeba u známé pranostiky vztahující se k aktuálnímu období: „Březen, za kamna vlezem. Duben, ještě tam budem.“ Konstatuje, že jak v březnu, tak i v dubnu je třeba počítat s převažujícím chladným počasím a člověku tak nezbývá nic jiného, než si doma pořádně zatopit v kamnech a schoulit se za nimi. Jenomže je udržitelné, aby něco takového dnešní člověk dělal? Vždyť v kamnech se topí fosilními palivy, a ta, jak tvrdí 99 % vědců, klimatickou krizi zhoršují. Takže kdyby to takhle udělal každý, tak se na Zemi za chvíli všichni uškvaříme. Ostatně právě kvůli tomu, aby si každý rozmyslel topit v kamnech fosilními palivy, bylo moudře odsouhlaseno zavedení emisních povolenek i pro domácnost. Takže tuto pranostiku se přímo nabízí využít k tomu, aby po přeformulování vedla lidi k udržitelnému chování varováním, že v opačném případě to pocítí na své peněžence: „Březen, za kamna vlezem. Duben, za to platit budem.“

Nicméně prohřešky proti udržitelnosti nejsou jedinými, které nám tu naši předkové v pranostikách zanechali. Přetrvávají v nich totiž také některé nešvary založené na genderových stereotypech. Například v této: „Aprílové počasí je nad ženu vrtkavější.“ Jako by snad rozmařilostí, náladovostí a nepředvídatelností trpěly jenom ženy. Což je samozřejmě nesmysl, a to nejen ve vztahu k mužům, ale i ke všem zbývajícím 86 pohlavím. A jaké přirovnání nezaložené na tomto či jiném škodlivém stereotypu, a přitom upozorňující na dopady klimatické změny, by tedy aprílové počasí vystihlo lépe? Třeba toto: „Aprílové počasí je kvůli spalování uhlí a ropy nestálejší.“

Pranostiky však jenom nevarovaly před případnými nepříznivými dopady rozmarů počasí, ale naopak i dávaly naději, že je možné se těšit na bohatou úrodu, mírnou zimu nebo krásné léto. Tato pozitivní vyznění by byla škoda zničit. Jen je třeba předefinovat ony pozitivní důsledky. Vždyť tak jako dříve dělalo sedlákovi radost, že se může těšit na plné sýpky a ráj ve stodole, dnes zažívají obdobné uspokojení provozovatelé obnovitelných zdrojů energie a s nimi i my všichni s vědomím, že se opět podařilo o něco zmírnit nepříznivé důsledky klimatické změny.

Třeba pranostika: „Je-li v únoru sucho a zima, bude horký srpen.“ by dnes mohla znít takto: „Je-li v únoru sucho a zima, v srpnu roztočí fotovoltaika kola.“. Nebo: „Březen suchý, duben mokrý, květen větrný pytle obilím a sudy vínem naplní.“ bude v dnešním podání vypadat takto: „Březen suchý, duben zemi rozmáčí, kveten větrný rozvodné sítě čistou elektřinou naplní.“ Pak tu máme jednu srpnovou: „V srpnu když půlnoční vítr věje, bez deště slunečko hřeje.“, která by byla dnešnímu člověku nepochybně bližší v této podobě: „V srpnu když půlnoční vítr věje, přes den fotovoltaika na plný pecky jede.“ A nakonec jedna říjnová: „Čím déle v říjnu u nás vlaštovky prodlévají, tím déle pěkné a jasné dny potrvají.“, která nově zní takto: „Čím déle v říjnu u nás vlaštovky prodlévají, tím déle obnovitelné zdroje energii vyrábějí.“

Pak je tu ještě několik pranostik, které před časem poskytovaly neocenitelné informace mlynářům a které dnes mohou obdobně posloužit provozovatelům větrných elektráren. Obojím totiž slibují, že se jim lopatky roztočí. Těm prvním u větrných mlýnů, druhým u větrných elektráren. Například: „Jestli na sv. Josefa vítr fičí, potrvá čtvrt roku.“, zní nově takto: „Jestli na sv. Josefa vítr fičí, čtvrt roku se lopatky větrných elektráren točí.“. Nebo ještě jedna srpnová: „Když srpen z počátku hřeje, ledový vítr v zimě dlouho věje.“, přeformulovaná na: „Když srpen z počátku hřeje, větrná elektrárna v zimě dlouho jede.“

Lidovou moudrost a zkušenosti generací našich předků není zkrátka třeba zatracovat. Stačí je jenom přizpůsobit našemu dnešnímu pohledu na svět a aplikovat na záležitosti, které aktuálně řešíme. Ostatně pranostiky nejsou to jediné, co si o to říká. Co třeba lidová přísloví. I mezi nimi se najde celá řádka těch, která se už přežila a dnešnímu člověku tak nic moc neříkají. Copak dnes ještě někdo kopá jámu, volá do lesa nebo chodí se džbánem pro vodu? Tak vidíte.

Ale o těch až příště…

Psáno pro magazín TO