Dopadne to úplně jednoduše: až nějaká firma dosadí do vedoucí funkce kariérní feministku, tak toho budou mít schopní podřízení za chvíli dost, jeden po druhém dají výpověď, půjdou ke konkurenci a firma půjde do kopru.

Jak ale naplnit kvóty havířek, svářeček, kopáček, zednic, bagristek, atd., když kvóty, tak snad ve všech povoláních a na všech úrovních, ne?

Kdyby se ty kvóty uplatňovaly opravdu důsledně, už dávno by od nich všechny feministky v hrůze utekly.

Ony je totiž prosazují jen tam, kde se jim to líbí. Ale kdyby byly i např. u popelářů, u havířů, u automechaniků, u hutníků apod., tak by je ty roupy brzy přešly.

Nějaká paní, jejíž představy o zapojení žen ve společnosti byly férově demokraticky přehlasovány, si myslí, že když někde sedmkrát zopakuje "strážkyně patriarchátu", že to třeba někoho trkne. Jenže ono to trkat nemá čím. Ten seriál získal na čsfd 79%, což je mimořádně mnoho a je příkladem toho, co to přehlasování ukázalo objektivně.

Samozřejmě výpovědi nezanedbatelného množství žen ve vedení velkých veřejně obchodovaných firem (právě na ty ten zákon vztahuje), o tom že ten zákon je pro ně, cituji doslova "neuvěřitelně ponižující", nikde nejsou. Autorka si prostě jen představuje, že je kdekdo jako ona, a tak si to v zájmu "dobré věci" prostě vymyslela.

Jediný výsledek takového počínání může být, že ti hloupější skalní jí za to pochválej a ti chytřejší z odpůrců feminismu nad tím pokrčej rameny a zamyslej se, jestli tohle mají vůbec zapotřebí.

Prosím vás, v poslední větě p. Kubíček jasně naznačil, jak máte článek hodnotit. Tak než Kubíčkovi dáte minus, tak se pořádně zamyslete.

A co teprve až muži vynaleznou umělou výrobu dětí bez žen (zvlášť feministek).

Co budou dělat ty zbytečný "feministky"?

Co by muži s těmi dětmi dělali?

Nadpoloviční většinu mužů děti zajímají jen dokud se o ně denně nemusí starat a dělají to za ně ženy.

Stále platí, že největším nepřítelem feministky jsou... právě ženy.

Feminismus. Ženy z bohatých rodin nechtěly poslouchat otce, manžele atd. Prostě chtěly svůj život. Mít možnost vydělávat své peníze. Tak začaly protestovat a chtěly být slyšet.

Neviděly tu spoustu chudých žen, které aby uživily rodinu musely dřít v továrnách, na polích atd. Těmi pohrdaly. Ovšem kdyby se s nimi spojily a usilovaly i o zlepšení jejich podmínek, bylo by to jiné. Na takové bych byla pyšná. Ale nebylo tomu tak. Ony viděly jen svou společenskou vrstvu. To je celý feminismus, který ve mě zanechává pachuť.

Když náhodou některá z nich získala zaměstnání, byla pyšná. Dávala rozhovory na všechny strany. Ona je ta co pracuje. Ona je moderní. Ona může být nezávislá. Ostatní asi nepracují, to jen ona...

Má to i druhou stránku věci. Na její nákladný život, který jí platila rodina, to nestačilo. Jen pár se vymanilo z prostředí dohodnutých sňatků a rodiny, ovšem měly tvrdý život. Musely se velmi uskromnit. Jiné se nakonec pokorně vrátily zpět do rodiny a poslušně se provdaly za toho, na koho pán domu ukázal.

Ženy pracovaly vždy. Kdo by jinak žili další generaci, když muže zmasakrovali ve válce?

Paní Lhotská i podle mého názoru správně poukázala na argumentační faul vůči dvěma senátorkám. Vzápětí sama svou úvahu proložila jinými argumentačními fauly nebo nelogickými úsudky, zřejmě asi pro poučení čtenáře, jak se nemá argumentovat. Podívejme se na to blíže.

1. Souhlasím s autorkou, že vyjadření negativního vztahu ke kvótám, čili k politické otázce, nelze dávat do souvilosti s tvrrzeními, která se považují už za přežitá či nesmyslná, jako je spoluvina za své zbnásilnění či povinné chystání teplých večeří.

2. Autorka hned přidala vlastní faul, avšak zřejmě míněný vážně: kvóty jsou schváleny, což povede nutně ke schvalováním dalších kvót v mnohém větším (a nechtěném) rozsahu. Nazývá to "dvěma prstíčky ve světničce". V rétorice se to však názývá argumentem "šikmé plochy". Jedná se o to, kdy nás chce někdo přesvědčit o tom, že nastane-li jedna, chtěná událost, bude mít za následek i jiné, nechtěné události, aniž by však byla doložena příčinná souvislost. Kdyby tento argument platil, každý by si mohl přimyslet jakýkoli nežádoucí důsledek k nevyhovujícímu politickému rozhodnutí a uvádět jej jako argument proti němu.

3. Dalším nesmyslným principem je cosi, co bych nazvala provázání těla a rozumu. Objevuje se ve větě, kdy nám autorka říká, že mezi kritiky kvót patří i ženy. Zde se autorka pokouší závažnost argumentu obhájit nikoli rozumovým důvodem, ale tělesnými vlastnostmi toho, kdo tento argument zastává. Čili by to znamenalo, že skutečnost, že člověk je ženou, dává nějak jeho argumentu větší hodnotu, než kdyby právě ženou nebyl. Je to samozřejmě nesmysl. Kdyby tomu tak bylo, byl by člověk neschopen vůbec jakýkoli argument věrohodně předložit, neboť by alespoň částečně byl důsledkem jeho těla, nikoli rozumu. S takovými argumenty se setkáváme v českém prostředí často: například zdůrazňujeme, zda názor na omezení kouření vyjadřuje osoba která kouří, či ne. Zřejmě předpokládáme, že všichni požadují obecná ustanovení jen s ohledem na vlastní osobní prospěch.

Pokračování:

4. Autorka bez náznaků pochybnosti tvrdí, že pro ženy, které jsou schopné, jsou kvóty ponižující. Takové tvrzení je samořejmě nepřípustné, neboť není třeba asi zdlouhavě vysvětlovat, že autorka nemůže bez vlastního vyjádření dotyčných osob vědět, pro koho jsou či nejsou kvóty ponižující, a to ani v množině schopných žen. V naší kultuře neexistuje žádná schoda na tom, že kvóty jsou čímsi, co je považováno za ponižující, proto ani nelze tak o nikom usuzovat bez jeho vlastního vyjádření. K tomu ještě dodejme, že autorka rovněž nevysvětluje, proč by se ono údajné ponížení mělo týkat pouze úspěšných žen. Copak tutéž situaci považuje ponižující jen pro toho, kdo je úspěšný, zatímco pro nikterak úspěšného je to v pořádku?

5. Autorka se věnuje také součásné seriálové tvorbě, které vytýká politickou korektnost. Neváhá dodat, že ke stejnému názoru jako ona musel dojít každý, kdo nové seriály sleduje. Námitku vůči prezentování názorů druhých bez jejich výpovědí jsme si už vysvětlili v bodě 4. Zde se však zamysleme nad tím, jestli autorka pro své tvrzení, že současné seriály jsou ovlivněny politickou korektností, něčím dokládá. Jako doklad stačí zřejmě to, že akční hrdinové jsou i ženského pohlaví. Jenže schází zde klíčová spojistost: jak souvisí akční ženy s politickou korektností? Vyjadřuje ženská silová postava nějaký politický názor tím, že je prostě žena? A jaký? Jak bychom takové politické hledisko formulovali? Že i žena může být hrdinkou v boji? Je to dostačující pro politický názor? Neupadáme tady trochu do paranoidního podezření vůči všemu, co ukazuje ženy v pozici síly, že je skrytou politikou? Ale i pokud by tomu tak bylo, čím nás vlastně taková "politika" znechucuje? Čím v nás vzbuzuje averzi? Že chce ukázat všechny ženské možnosti?Nebo jakýmsi strachem, že sami ztratíme soudnost a podlehneme tlaku nějakých schopných manipulátorů v pozadí?Bude nám od teď nahánět větší hrůzu Sigourney Weaverová než vesmírné monstrum, proti němuž v klasickém díle bojuje?

..... taky devoto jak sa ten "feminismus" v praxi uchopí,-žejo?!,- sem doma vsadil na výkonný matriarchát a celkem to klape,- hraběnka vybetonovala montážní jamu v garáži, naštípala pět kubíků dřeva a nyčko sa chystá vyměnit prkýnko na retichu,- nóóó a já sa hrabu v záhonku, zrovna peru záclony, na wishu sem si vobjednal spešl volejíčky na ksicht, vodpoledne praskám na pedikuru a večer pokec s borcama v putyce!,- ....... z mého pohledu je moje drahá vskutku úspěšná žena, ji obdivuji, mám ji rád!

Tentokrát dávám karmu

Něco, co s tím trochu souvisí. Když nedávno američtí producenti financovali nový český film o Janu Žižkovi, tak prý zpočátku požadovali, aby v rámci politické korektnosti ve filmu hrálo aspoň 30% černochů. Když jim bylo vysvětleno, že je to nesmysl, protože ve střední Evropě v té době nežili žádní černoši nežili, tak si aspoň prosadili, aby ve filmu byl nějaký homosexuál.

to si snad děláte srandu

Mě jedna feministka šokovala výrokem, že muži jsou vlastně zbyteční, a že ženám by stačila jedna inseminační stanice. Dotyčná má IQ 160 a dodnes nemůžu věřit, že to řekla a myslela to vážně. Ale blog je trochu o něčem jiném.

p. Bárta:

Průvodním jevem extrémně vysokého IQ bývá velmi často psychopatie. Proto si myslím, že dotyčná feministka s IQ 160 myslela své tvrzení smrtelně vážně.