„Evropské hodnoty“ jako bič na neposlušné

Proti straně „Evropa suverénních národů“ bylo zahájeno řízení, na jehož konci může být zbavena statusu evropské politické strany a přijít tak o financování z unijních zdrojů. Důvodem je údajné nedodržování „evropských hodnot“.

O zahájení tohoto procesu rozhodl Evropský parlament většinou převážně levicových hlasů, přičemž proti byli především poslanci z konzervativních stran (v současném newspeaku onálepkované pochopitelně jako „extrémistické“). „Evropa suverénních národů“ (ESN) sdružuje celkem deset stran z různých zemí mezi nimiž je mimo jiné německá protiimigrační AfD nebo naše SPD. A co je jí vlastně vytýkáno? Na omylu je ten, kdo si myslí, že se dopustila něčeho nezákonného. Důvod je totiž jiný a mnohem vágnější. Prý není její činnost v souladu s „evropskými hodnotami“.

Co to vlastně je a co tedy zmíněná strana porušuje, definuje Článek 2 Smlouvy o EU, kde se píše toto:

„Unie je založena na hodnotách úcty k lidské důstojnosti, svobody, demokracie, rovnosti, právního státu a dodržování lidských práv, včetně práv příslušníků menšin.“

Což je ovšem natolik obecná a „gumová“ definice, že lze za nedodržování „evropských hodnot“ považovat poměrně širokou paletu projevů a postojů. Včetně těch naprosto legitimních. Například odmítavý postoj k migraci lze interpretovat jako porušování lidských práv, nebo odmítání genderové teorie zase jako diskriminaci menšin. Kdo chce zkrátka politickou opozici bít, v „evropských hodnotách“ si hůl vždycky najde.

Není to ovšem zdaleka poprvé, co je jejich údajné porušování zneužíváno evropskou vrchností k tomu, aby zatočila s těmi, kteří nechtějí tancovat úplně tak, jak ona píská. Obdobně se totiž před časem sahalo na peníze „neposlušnému“ Polsku a Maďarsku. Přičemž jakmile se v těchto zemích vyměnily vlády a k moci se dostali ti „správní“ politici, kohoutky unijních penězovodů se opět otevřely. I když v případě Maďarska přeci jenom určitá zdrženlivost panuje. Po počátečním nadšení z porážky Viktora Orbána totiž přichází po některých krocích Pétera Magyara (odstranění prezidenta Tamáse Sulyoka z funkce účelovou změnou Ústavy, volání po „Velkém Maďarsku“, odmítání vojenské pomoci Ukrajině apod.) poněkud bolestivé vystřízlivění.

„Evropské hodnoty“ jsou zkrátka jakýmsi bičem na „neposlušné“ a evropská vrchnost jím zapráská vždy, když s někým takovým potřebuje zatočit. A tak jsou dotyčným hříšníkům penězovody zastavovány nebo alespoň přiškrcovány. Stranou ESN to přitom podle mne nekončí. Solí v očích řady „správných“ politiků jsou třeba také Patrioti pro Evropu. Jenom si vzpomeňme na „sanitární koridory“, které kolem nich vystavěli. Vzhledem k převažujícímu levicově-progresivistickému charakteru evropského parlamentu a dalších unijních orgánů by měli být zkrátka ve střehu v podstatě všichni konzervativci.

Signifikantní jsou však také výroky, které europarlamentní tažení proti ESN doprovázejí. Od socialistického europoslance Alessandro Zana například zaznělo: „Žádné peníze daňových poplatníků EU pro ty, kteří pošlapávají základní hodnoty, na nichž byla Unie založena“. Tento výrok názorně ukazuje hloubku demokratického deficitu těch, co podobné zákazy schvalují nebo s nimi souzní. Přehlížejí totiž fakt, že ony „peníze daňových poplatníků“ pocházejí i od voličů, kteří jsou k současnému směřování EU kritičtí a jejichž mluvčím (respektive jedním z nich) strana ESN ve skutečnosti je. V demokratické společnosti přitom platí, že i jejich názory jsou legitimní, a i tito lidé mají tedy právo, aby byli v europarlamentu nejenom zastoupeni, ale aby jimi zvolení europoslanci nebyli nikterak diskriminováni. Třeba tím, že by jim někdo sahal na peníze…

V demokracii je přeci běžné, aby zaznívaly názory různorodé. Včetně takových, které třeba někoho pobuřují a zcela zásadně s nimi nesouhlasí. Demokracie to zkrátka musí unést, a pokud to nedokáže, tak není skutečná, ale je to pouhá hra na demokracii. Podobná té, jakou hráli naši soudruzi za minulého režimu. I ti měli ostatně plná ústa toho, jak je naše tehdejší společnost demokratická, a přitom i za jejich vlády byly povolené pouze ty strany, které s tehdejšími „hodnotami“ souzněly. Říkalo se tomu vláda Národní fronty.

V europarlamentu sledujeme její reinkarnaci na unijní úrovni…

Psáno pro deník TO. Aktualizováno