Chvilkaři volají po vládě kmotrů

„Chvilkaři“ se brání nařčení ze snahy měnit výsledky svobodných voleb argumentem, že požadují jen odstoupení pana Babiše z postu premiéra a jeho nahrazení jiným politikem ANO. Tím však zároveň říkají, že chtějí návrat kmotrovlády.

Je až s podivem, jak málo pozornosti toto jejich prohlášením zatím vyvolalo (čest výjimkám). Je totiž poměrně závažné a říká toho o „chvilkařích“ více, než by možná oni sami chtěli světu sdělit. V podstatě tím totiž volají po režimu „premiér jako loutka na šňůrkách Andreje Babiše“, který je jako vejce vejci podobný režimu „politici jako loutky na šňůrkách kmotrů“ neblaze proslulému v podání „tradičních“ stran. Říká se mu vláda kmotrů, nebo také zkráceně kmotrovláda. V krátkosti si jej představme, stejně jako i další modely vládnutí.

Jde o systém propojující politické subjekty a spřízněné podnikatele, kdy ti první vytvářejí podmínky zvýhodňující ty druhé, od kterých pak plyne část v té souvislosti vzniklých „benefitů“ (finančních i nefinančních) zpět do politiky. Občas to sice praskne, ale obvykle jen na místní, nebo regionální úrovni (vzpomeňme na „slavné“ ROPy), a nikoliv na úrovni celostátní. Nejblíže k odhalení mířícímu do vysoké politiky měla kauza Davida Ratha, ve které se hovořilo o tom, že část korupčních peněz byla určena pro ČSSD. Nakonec se však toto podezření nepřekvapivě prokázat nepodařilo.

O existenci systému „vzájemné pomoci“ mezi politikou a podnikateli pochybuje asi jen málokdo. Jedním z těch, kteří jej „podojili“, byl nejspíš i Andrej Babiš. Což dle mého soudu vylučuje, aby byla některá z jeho kauz opravdu řádně prošetřena a on šel „do tepláků“. Potom by totiž hrozilo, že by se mohl někdo začít šťourat i v kauzách obdobných. A to by mohlo ve finále přivést „do tepláků“ i podnikatele napojené na politické konkurenty pana Babiše. O což nikdo z nich nestojí. Přivítali by to však nepochybně voliči. Ale ti nikoho nezajímají...

Systém kmotrovského vládnutí má pochopitelně i své nevýhody a rizika. Jde kupříkladu o poměrně nákladnou záležitost. Musí se totiž počítat s transakčními náklady na obsluhu a zabezpečení penězovodů mezi podnikateli a politikou proti odhalení. Každý zkrátka musí něco dostat a to tolik, aby nebyl nespokojený a nechtěl vše naprášit. Proto je jen přirozené, že existují snahy o maximální zefektivnění celého systému při dosažení jeho vysoké bezpečnosti.

Jednou z cest je buď úplná, nebo alespoň částečná eliminace penězovodů vstupem podnikatele majícího zájem čerpat veřejné prostředky přímo do politiky. Tento systém, který lze nazvat jako vláda politických podnikatelů, se začal uplatňovat nejdříve v malém na úrovni obcí (čímž netvrdím, že každý podnikatel vstupující do místní politiky to dělá z důvodů zištných). Nicméně s příchodem pana Babiše se prosadil i do politiky nejvyšší. Nemůže to ale dělat každý. Až příliš to totiž zavání konfliktem zájmů a je tak na schopnostech daného politiko-podnikatele přesvědčit voliče, aby mu to přesto „žrali“ a ve volbách ho zvolili. Pokud se mu to podaří, získá obrovskou výhodu. O střetu zájmů totiž všichni vědí už před volbami, takže na něj ho jeho političtí konkurenti jen těžko dostanou. To když něco praskne na politiky vyznávajících kmotrovládu, má to větší dopady. Jen těžko totiž mohou voličům tvrdit, že o jejich „šméčkách“ přeci věděli dopředu, takže „jakýpak copak“.

Oba tyto systému spojuje jedno. I přes všechny amorálnosti a mravní poklesky jsou založeny na respektování demokratických pravidel a vůle voličů promítající se dokonce i do principů rozdělování zmiňovaných „benefitů“. Nicméně v poslední době se začínají projevovat snahy nastolit ještě jiný režim řízení věcí veřejných, který si s nějakou vůli voličů těžkou hlavu nedělá.

Označila bych jej za menšinově-nátlakový a spočívá v tom, že se vládnutí řídí požadavky zástupců různých iniciativ nemajících ovšem svoji legitimitu založenou na rozhodnutí voličů, ale odvozující ji od tzv. „občanské společnosti“. V extrémní formě se může zvrtnout dokonce až v „diktaturu menšin“. Zatím se však obvykle soustředí na dílčí oblasti, jako je třeba boj za práva minorit, pokud nejsou podle názoru těchto iniciativ dostatečně respektována a naplňována. A v poslední době se zaměřují také na stále mohutněji bující klimatický alarmismus a s tím související kladení čím dál nesmyslnějších požadavků s diskutabilním dopadem na životní prostředí a destruktivním dopadem na hospodářství.

Existuje samozřejmě nezpochybnitelné právo každého vyjadřovat svobodně svůj názor a nesouhlas s vládní nebo jinou politikou. Je ovšem otázkou, kde leží hranice mezi žádoucím a oprávněným projevením odlišného mínění a menšinově-nátlakovou snahou ovlivňovat vládní politiku. Osobně si myslím, že jejím překročením je vznášení jakýchkoliv požadavků, aniž by na nich existoval široký společenský konsensus. Tedy takový, jaký panoval třeba v případě zavedení registrovaného partnerství, a jaký naopak neexistuje v otázce manželství homosexuálů. Nebo takový, jaký byl ohledně odstoupení Stanislava Grosse, když na něj praskly jeho „bytové“ trable, a jaký naopak není v otázce odstoupení Andreje Babiše (a ani Marie Benešové). A právě vzhledem k neexistenci konsensu v tomto případě se domnívám, že „chvilkaři“ požadavkem na odstoupení pana Babiše zmiňovanou hranici překročili. Lze tedy o tomto uskupení prohlásit, že o nastolení menšinově-nátlakového systému vládnutí opravdu usiluje.

Pro úplnost dodejme, že existuje ještě jeden model vlády. To je ten, kde politici respektují přání svých voličů, jednají vždy jen v jejich zájmu, nepřipravují půdu pro spřízněné podnikatele a ani netančí podle toho, jak pískají různé nikým nevolené iniciativy. Je zřejmé, že tento systém přináší nepopiratelné výhody především občanům. To bude nejspíš důvodem, proč se ještě nikdy nikde neujal...

Ani „chvilkaři“ o takový model neusilují, byť by nejspíš rádi přesvědčili veřejnost o opaku. Oficiálně volají po vládě, jíž není Andrejem Babiš předsedou, ale kmotrem. Toho chtějí dosáhnout menšinově-nátlakovým způsobem, a tak vytvořit precedent, na jehož základě bude možné budoucí exekutivu touto cestou opakovaně ovlivňovat. Dle mého soudu tedy není jejich skutečným cílem zavedení kmotrovlády, ale právě vytvoření menšinově-nátlakového systému řízení věcí veřejných.

Bude zajímavé sledovat, jestli to dojde jejich příznivcům. A zda je jejich (byť pochopitelný) odpor vůči osobě současného premiéra natolik silný, že pro jeho odstavení budou podporovat i menšinově-nátlakové metody. Vlastně by se tak do jisté míry opakovala situace z před několika let. Tenkrát lidem také připadala náhrada vlády kmotrů vládou politických podnikatelů jako dobrý nápad. A tak pustili k lizu Andreje Babiše...