Brexit, farizejství eurohujerů a konec „žlutých vest“

Britové se klopotně blíží k brexitu a do toho občas zazní návrh na uspořádání nového referenda podporovaný i u nás především kovanými eurohujery. V čem spočívá jejich pokrytectví? A jak ukončit protesty „žlutých vest“ ve Francii?

V souvislosti s procesem odchodu Britů z EU zaznívá občas názor na uspořádání nového („opravného“) referenda. Jeho zastánci argumentují tím, že při tom původním neměli voliči dostatek informací, a tak byli zmanipulováni. Ale teď že už prý informace mají, protože existuje dohoda s EU upravující budoucí vzájemné vztahy. A tak že by prý hlasovali „informovaněji“. Už vidím ty zástupy Britů čtoucí si onen rozsáhlý dokument, který má nepochybně celou řadu příloh, a rozhodující se, jak mají hlasovat. Ve skutečnosti by to probíhalo stejně jako před dvěma lety. Opět by byly dva tábory, jejichž mluvčí by líčili růžově výhody jedné volby a strašili před dopady volby opačné. 

V této souvislosti ještě jeden postřeh. Naši eurohujeři (neboli fanatičtí eurofilové) by měli vysvětlit, proč, když je podle nich požadavek na nové referendum o brexitu legitimní z důvodu lepší informovanosti voličů, se tak vehementně brání třeba případnému (byť pro tuto chvíli neaktuálnímu) referendu o přijetí eura u nás. Zdůvodňují to tím, že o tom už jsme hlasovali v rámci referenda o vstupu do EU. Přitom ovšem pomíjejí, že toto referendum proběhlo v určité společenské atmosféře zformované do značné míry jednostranně cílenou kampaní, a tedy také bez dostatečného množství objektivních faktů. Nemáme snad nyní více relevantních informací, a hlavně zkušeností z fungování eurozóny? Nebylo by tedy v logice „legitimnosti nového referenda v případě získání více informací“ i referendum o euru na místě? A nedokazují tak svým odlišným přístupem k oběma referendům eurohujeři jen své pokrytectví?

Z Británie je to přes kanál skok do Francie. Tam se to pořád mele a nejspíš se to ještě nějakou dobu mlít bude. Prezident Macron sice vystoupil s projevem sestaveným podle hesla „slibem nezarmoutíš“, ale byly to tak průhledné kecy, že mohly uspokojit snad jen skalní Macrofily. A tak se zdá, že jediný způsob, jak omezit množství žlutých vest v ulicích, je zakázat jejich prodej. Je to ostatně oblíbený postup. Vloni taky chtěli hlavouni EU zamezit přílivu migrantů přes Středozemní moře zákazem exportu gumových člunů do severní Afriky.

V protestech ve Francii mají prý prsty Rusové. Alespoň podle nedávno zveřejněných zpráv, kterých se okamžitě chytli notoričtí rusobijci. Ne, že by se Rusové nesnažili dění v zemích „Západu“ ovlivňovat a přitom nepoužívali i hodně podivných metod. To ostatně dělají všechny mocnosti. Včetně našich spojenců. Vzpomeňme třeba na šmírování Angely Merkelové Američany. Ale že by mělo Rusko prsty v tom, co se aktuálně odehrává ve Francii, je projev velmi pokročilé paranoie. Hodně to připomíná doby dávno minulé, kdy byl každý, kdo se vymezoval proti komoušům, označován za agenta imperialismu. Třeba dojde i na to, že až bude jednou nedej bože neúroda, tak za tím bude ruský brouk.

Komouši požadují po vládě, aby zaplatila splátku za svoji podporu a chtějí prosadit zdanění církevních restitucí. Je to samozřejmě nesmysl. Zdaňovat náhradu za to, co bylo ukradeno, nejde jen proti principům právního sátu, ale hlavně proti lidské slušnosti. Jde tak především o divadlo pro voliče komoušů, oranžové party, SPD a částečně i ANO. Dá se totiž očekávat, že vše proběhne podle scénáře „vlk se nažral a koza zůstala celá“. Tedy tak, že to koalice s komoušema a SPD prohlasuje a pak to shodí Ústavní soud, kam se nepochybně církve odvolají. K žalobě by se měl přidat i „demoblok“. Alespoň by konečně ukázal, že zvládá také něco jiného než jen zvyšovat preference Babišova ANO.

Pěkný příští týden.