A kdy bude demonstrace i pro ostatní?

Stalo se už tradicí, že se téměř žádné významné výročí neobejde bez demonstrací stoupenců či odpůrců čehokoliv. Naposledy jsme to zažili 28. října, kdy se takto prezentovali zastánci obou krajních názorů na (ne)činnost naší vlády.

V podobném duchu se nejspíše budou nést i akce ohlášené na 17. listopadu (tento text vzniká ještě před tímto datem). Protivládní „Vrábelovci“ se chystají vyrazit před ČT, kde budou opět vyzývat k tomu, abychom „políbili Putinovi prsten“ a provládní „Chvilkaři“ se sice chtějí tentokrát věnovat především blížícím se prezidentským volbám, ale podle mne se nevyhnou ani aktuálnímu dění a opět tak budou apelovat na to, abychom zachovávali klid a důvěřovali vládě. 

Kam má ovšem jít demonstrovat člověk, který si o Putinovi myslí, že je to gauner a zasloužil by nakopat do … (však víte kam) a zároveň není spokojen se způsobem, jak současnou krizi naše vláda (ne)řeší? Na té první by totiž musel poslouchat kecy o tom, jaký že je ten Putin kabrňák, a že mu všichni křivdí. Zatímco na té druhé by se o sobě dozvěděl, že je ignorant, který nevidí, jak na Ukrajině umírají lidé a místo toho řeší takové malichernosti, jako z čeho má při rostoucích cenách všechno poplatit nebo jestli jeho zaměstnavatel kvůli drahým energiím nekrachne a on nepřijde o práci.

Kromě toho musí takový člověk počítat i s pohrdáním a někdy i nenávistí stoupenců obou krajních názorových směrů. V očích jedněch se stává „naivou, který neví, jak se věci doopravdy mají“. No, on sice už Aischylos říkal, že „první obětí války je pravda“, ale to rozhodně neznamená, že bychom si pro informace měli chodit zrovna za „Vrábelovci“. Ti druzí ho pak považují za „sobce, kterému jde jen o to, aby měl zadek v teple“, „ruského švába“, případně „Putinovce“, a nejlépe by podle nich udělal, kdyby odtáhnul do Ruska.

Takže kde může člověk vyjádřit slušnou formou svůj nesouhlas s kroky naší vlády a zároveň nebyl některými radikály považován za „kolaboranta“? Je přitom jedno, jestli prozápadního nebo proruského. A že je na krocích kabinetu Petra Fialy co kritizovat. Aktuálně třeba názorovou pevnost pana premiéra připomínající korouhvičku ve větru. Ze zapřisáhlého odpůrce všech těch zelených nesmyslů se totiž stal jejich velkým podporovatelem. Co se asi muselo stát s člověkem, který před lety viděl v zelené politice EU hrozbu pro naše hospodářství (zde):

„…stanovíme povinně procenta obnovitelných zdrojů, zakážeme jadernou energii, několikanásobně zdražíme energie a budeme určitě konkurenceschopnější s ostatním světem, který na takovéto ideologické nesmysly kašle a dělá to, co je pro něj výhodné…“,

 že na konferenci COP27 hájí to, co dříve kritizoval (zde)?

„Česká republika se plně hlásí ke společným klimatickým cílům EU – snížit emise skleníkových plynů do roku 2030 nejméně o 55 % a dosáhnout klimatické neutrality do roku 2050 … Naše vláda plánuje postupně ukončit využívání uhlí, zaměřit se na obnovitelné zdroje a jadernou energii a maximalizovat energetickou účinnost a úspory.“

Možná to souvisí i s tím, že Petru Fialovi tak trochu stoupla sláva do hlavy a podlehl zdání své důležitosti. Došlo to až tak daleko, že ve svém projevu na konferenci COP27 sám sebe zařadil dokonce mezi „světové lídry“. Jenomže k tomu, aby jím opravdu byl, nestačí mít silné ego, ale musí ho tak vnímat i ostatní. Ti ho však mají za outsidera, který je dobrý akorát tak k tomu, aby bez keců udělal to, co se mu řekne (zde).

O veřejné projevy nespokojenosti si jistě říká i to, jak vládní politici zacházejí s erárními financemi. Pravda, sice se konečně rozhoupali a chtějí s nimi něco dělat. Ovšem to provedení... Myslím, že lidé chápou, v jakém velkém finančním průšvihu stát je. A tak přestože by u toho brblali, nakonec by byli schopni uskrovnit se. Ale očekávají, že totéž udělá i stát. Třeba že „zeštíhlí“ svůj aparát a propustí část úředníků. Jenomže vláda místo toho přemýšlí jen o tom, jak lidem více peněz daněmi sebrat a jak jim jich formou důchodů a různých příspěvků či dávek méně rozdat.

Že i šetření má své meze, pak vládní politici demonstrovali tím, že zrušili funkce odborných ministerských náměstků a místo nich zavedli neomezený počet náměstků politických (zde). Když je zkrátka ve vládě tolik stran, tak je logicky i více čekatelů na nějaký teplý flek. Další pak bude možno upíchnout na nově vzniklém „digitalizačním“ úřadu (zde), který bude mít pod palcem pirátský předseda Ivan Bartoš.

Takhle bychom mohli pokračovat dál. Důvodů k nespokojenosti s vládou Petra Fialy je totiž celá řada a podle mne budou další jen přibývat. Není to sice ani zdaleka na demisi požadovanou „Vrábelovci“, ale nějakou výměnu těch nejslabších a nejkontroverznějších ministrů za novou krev by to chtělo. Hlavně by bylo fajn, kdyby už ve vládě konečně seděl někdo, kdo se vyzná ve financích. Stále si totiž mohu hlavu ukroutit nad tím, jak je možné, že nejschopnější ekonom ODS Jan Skopeček místo, aby za současné situace hlídal státní kasu, tak jako místopředseda Sněmovny vyhlašuje přestávky na oběd. Zřejmě je pan Fiala panu Stanjurovi za něco hodně zavázán.

Takže, kam může jít demonstrovat člověk, kterého (nejen) toto trápí, a přitom nechce poslouchat ani to, že je Putin bezva týpek, ani že má důvěřovat vládě a jejím krokům? Mám pocit, že takových lidí je v naší společnosti docela dost. A možná i nejvíc ze všech. Tak proč nejsou slyšet? Bojí se snad toho, že jim někdo dá nějakou hanlivou nálepku? Tak ať. Ty jsou totiž pouze vizitkou nálepkovačů samotných. Vlastně tím dávají nálepku i sami sobě.

Stojí na ní: „Nemám argumenty“…