BREXIT se nám (ano, i nám, nejen „jim“) kvapem blíží, resp. nejprve hlasování o něm. Bylo by tedy dobré se zamyslet nad tím, v co se EU časem proměnila a jak (ne)funguje.
Není to tak dlouho, co jsem zastával členství v EU včetně přijetí společné měny. Můj vztah k ní ovšem dosti ochladl poté, co se v celé nahotě ukázala její neschopnost řešit krize, vzájemná řevnivost, přehlížení vnitřních problémů a přehození výhybky z ekonomické integrace na integraci veskrze politickou. To všechno je hrozbou pro některé členské země, v jejichž okruhu nás spatřuji. Důvodů, co je špatně, by se dalo najít ještě mnoho, namátkou třeba demokratický deficit, přebujelá byrokracie, vlekoucí se dluhová krize a vytváření mocenského centra mimo veřejnou kontrolu.
EU bývá některými našimi politiky prezentována jako záruka prozápadního kurzu. Tak předně členy západního civilizačního okruhu jsme nějakých tisíc let a to ze zcela jiných důvodů, než na základě jedenáctiletého členství v přibližně půlstoletí existujícím spolku, důvodem jehož existence je, aby si Francie s Německem znovu na bitevním poli nepoměřovaly míru frustrace. Týmiž lidmi je EU prezentována i jako ochrana před mocenskými choutkami Putina, posílit svůj vliv ve střední Evropě. Záměrně píši posílit, protože přítomen tu bezesporu je prostřednictvím různou měrou pošahaných nohsledů.
Na Češích si ale stejně vždycky všichni vylámali zuby. Dějinami byla již mnohokrát ověřena platnost Palackého citátu „Byli jsme před Rakouskem a budeme i po něm.“ Co je tedy alternativou, až se to začne sypat? Protože otázkou dnes již není „zda“, ale „kdy“. Předně si myslím, že je zapotřebí restaurovat neprávem pozapomenutý pojem „Střední Evropa“. Neustále se hovoří o tom, že jsme byli členy východního bloku a dnes jsme členy západního. Obojí je pokřivení dějin. Jistou naději tedy vkládám ve Visegrádskou 4, jež by si určitě zasloužila rozšíření.
V současnosti mě nejvíce štve evropská směrnice o držení střelných zbraní a uprchlické kvóty. To je totiž důvod, proč mi přijde členství ve veskrze socialisty ovládnutém spolku pro naši zemi aktuálně škodlivé. Některé evropské země mají problém udržet svou vnitřní bezpečnost, zákeřní islamisté vraždí jejich občany, na předměstích je chaos a no-go-zones. To je ten vzor, který máme následovat, direktivně se odzbrojit a přijmout nikým nechtěné migranty? Děkuji, nechci. Už jenom proto, že to nemá ani zbla logiky a že bych byl rád, abychom si udrželi statut ostrova bezpečí a svobody, která je stále více omezována někým z vnějšku. Reálně tedy např. Fin rozhoduje o tom, jestli si např. Portugalec může zapálit cigaretu v restauraci ve vlastní zemi. To se mi nelíbí.
Zavilí eurohujeři žijí v jakési bublině nemohouce akceptovat realitu, kterou je vesměs negativní postoj obyvatel a v celku racionální důvody k němu nechápou, což je definiční znak papalášství. Však se stačí podívat na facebookový profil některých europoslanců, abychom zjistili, že eurohujerská indoktrinace byla úspěšně provedena. Asi nějakou neziskovkou…
Všichni, zejména politici a novináři, kteří nadšeně a nekriticky plédují pro EU, se zřejmě shlédli v díle Emanuela Vajtauera – Češi v nové Evropě. Praha: Orbis, 1943. Zavilí odpůrci jsou zase na výplatní pásce Kremlu. Dnes si jeden nevybere… Na jedné straně autokorektura, na straně druhé primitivní nenávist a nostalgické vzpomínání na to, když ČSSR byla součástí jednoho velkého koncentráku. Každopádně propaganda je společný jmenovatel překrucování faktů oběma tábory. Jeden za osmnáct, druhý bez dvou za dvacet.
Na téma uprchlické krize již byl napsán nespočet komentářů. Ostražitosti není nikdy dost, akorát to se blbě naplňuje, když ztrácíme část své suverenity a o naší migrační politice je rozhodováno v Bruselu. Seznam všech europoslanců, kteří by nám chtěli vecpat uprchlické kvóty, můžeme vidět zde: http://www.europarl.europa.eu/sides/getDoc.do?pubRef=-%2f%2fEP%2f%2fNONSGML%2bPV%2b20160412%2bRES-RCV%2bDOC%2bPDF%2bV0%2f%2fCS&language=CS
Vnější hranice schengenského prostoru má chránit agentura Frontex, která je k ničemu, protože nefunguje. Když loni při kulminaci uprchlické krize maďarský premiér Orbán natáhnul alespoň drátěný plot na vlastní hranici, byl obviňován z fašismu. Následně tak učinily i další státy. Co naplat, Orbán je pravičák a byl první, veze se to tedy jenom po něm. Posléze jej na společném setkání zcela evidentně opilý Juncker povýšeně počastoval zvoláním „Heil dictator!“, o čemž se lze přesvědčit shlédnutím mnohých videí na youtube. Stačí zadat „juncker“ a jako druhé slovo našeptávač nabídne „drunk“.
Východiska: Jsem pro racionalizaci rozhodovacích mechanismů a omezení okruhů, o nichž může EU něco direktivně nařizovat členským zemím a vykonávat tak politickou moc. EU se musí vrátit ke své ryze ekonomické podstatě. A pokud to není možné nebo se to nechce, pak je lepší rozvod, než život v protektorátu řízeném povětšinou německými socialisty jsoucími nebo bývalými.
Na závěr přeji občanům Spojeného království moudrou volbu při hlasování v referendu. Dělají to i pro nás. Třeba to opět rozhýbe u nás zatuhlou debatu o celostátním referendu, což je prvek posilující demokracii, jehož se eurohujeři po právu bojí, protože EU je stále méně demokratická a je možná jen otázkou času, než vznikne směrnice potírající emancipační snahy národů. I to už tu bylo.
