Svatební šílenství

Tak by se dalo nazvat nekončící martyrium, kterým jsem společně s mým nastávajícím procházela minulého půl roku.

Trochu komplikací přineslo manželovo státní občanství (nizozemské)  a fakt, že jsme svatbu v České republice organizovali z Amsterdamu. Ve finále se zadařilo, ale taktéž se nám všem ulevilo, že je ta nikdy nekončící organizace za námi. Zde pár postřehů pro ty, kteří by se nedejbože měli v podobné situaci někdy ocitnout.

Čas

Budete potřebovat hodně času. Zvlášť pokud jste co se týče vlastní administrativy tak trochu chaotičtí jako třeba já. Jinými slovy pokud v tom máte pěkný bordel. Takový propadlý český pas v kombinaci s absencí občanského průkazu a nenahlášeným rozvodem v České republice dokáže situaci pěkně zkomplikovat. Obzvlášť pokud vše ještě řešíte přes ambasádu.

Koho pozvat

Pokud jste splachovací, tak tenhle odstavec v klidu přeskočte. Pokud nejste, tak Vám otázka „koho ano, koho ne“ možná pár bezesných nocí připraví. Nemůžete se zavděčit všem a určitě máte něčím daný limit kolik lidí můžete pozvat. Někdo to pochopí, někdo se urazí, ale je to Vaše svatba o Vás a o lidech, které chcete kolem sebe mít. Ne o nějakých přežitých rodinných vazbách.

Místo

Pokud máte svatbu na turistickém místě (a věřte, že to nemusí být zrovna centrum Prahy) připravte se na to, že budete středem pozornosti. Obzvlášť v kombinaci dvoumetrového ženicha, historických kulis a asijských turistů vybavených moderní technologií. Slabé povahy to možná rozhodí, zcestovalé otrlé jedince to zas až tolik nepřekvapí.

Dresscode

Psát na pozvánku jaký očekáváte dresscode zní pro spoustu lidí včetně mě trochu jako ze svatby královské rodiny. Možná by ale stálo za úvahu na pozvánku nepsat co chcete, ale co v žádném případě nechcete. Jinak se připravte na to, že budete mít vedle skvěle vypadajících svatebčanů i svatebčany v mikině a v leginách. Vždycky se na to můžete povznést, ale to platí jen do doby než uvidíte skupinové foto.  

Kulturní rozdíly

Protože můj muž – na rozdíl ode mě – prosazoval taktiku pozvání co největšího počtů lidí (dle chybné logiky, že většina lidí stejně nepřijede), byla většina našich hostů z Holandska, což se nakonec ukázalo jako docela dobrá kombinace. Holanďané byli kreativní a připravili nám spoustu vtipných her a překvapení. Češi dostáli své pověsti předních světových konzumentů alkoholu a obecně se tanečního parketu báli mnohem méně než (z počátku) zdrženlivější Holanďané, kteří ocenili repertoár naší skupiny až po pár skleničkách na kuráž.  

A nezapomeňte, že...

...můžete mít všechno naplánované sebelépe, ale stejně  počítejte s nějakou tou ťafkou (nejlépe den dva před svatbou). Určitě bude někdo, kdo Vám to v posledních dnech odřekne absolutně ignorující skutečnost, že svatbu nepořádáte v sokolovně, ale v restauraci, kde máte zamluvená a zaplacená místa. Anebo Vám smluvený řidič autobusu dna dny před svatbou v klidu přizná, že Vaše úmluva trvající čtyři měsíce už neplatí. Potřeboval autobus na nějaký jiný kšeft, ale nechtěl Vám to teda rušit a zavolal někomu jinému. Autobus sice nakonec vážně přijel, ale za cenu zkrácení mého života stresem minimálně o půl roku.

Na druhou stranu ale zjistíte kolik skvělých lidí je kolem Vás, kteří Vám rádi nezištně pomohou. Můžete sice každému tvrdit, že je svatba hlavně o Vás, ale na konci stejně zjistíte, že bez pomoci Vašich blízkých by byla jen z poloviny tak nezapomenutelná.