Sexy bourák snů a můj první kanadský trapas

Další věc, co musí správný novopečený Kanaďan mít, je nějaký masívní bourák, páč Severní Amerika je prostě země masívních bouráku.:-) A svůj půjčený bourák budu muset za pár dnů vrátit. Na chvilku mě napadlo, že bych se tu bez auta obešel; vždyť jsem ho nikdy neměl, taky mi přijde nějak nepatřičné nechat jen kvůli své maličkosti dávat do pohybu tunu železa.

Bohužel naše amdocsí kanceláře jsou tady trošku odříznuté od zbytku města, autobusy sem během pozdního večera nejezdí, když vám jeden ujede, tak čekáte další půlhodinu a metro je tak 8 km daleko. Prostě to tu vypadá ve stylu "megamaxi kancelář, nic, nic, dálnice, nic, nic, nějaké obchůdky, ...". No jo, nějak si tu tunu železa v pohybu omluvit musím.:-)

Můj plán byl nejdřív něco ve stylu Mazda 3, případně Honda Civíc, které jsou tu velice populární (japonská a korejská auta jsou tu OBECNĚ velice populární). Tak jsem zapátral po autobazarech a byl si vyzkoušet obě auta od těchto japonců. Pak jsem začal přemýšlet spíš o nějakém sporťáčku a Alexey mě navedl na značku Acura. Acura se V ČR prakticky neprodává, ale znal jsem Acura RSX z hry Need For Speed:-) Nebudu to protahovat, byla to láska na první pohled. Ta moje byla téměř nová z roku 2006, dvoulitr, kovově stříbrno-šedá, střešní okno, automatická převodovka Tiptronic a objevil jsem ji v malém autobazárku, který patří takovému milému a ochotnému pánovi z Arménie. V pátek jsme spolu byli na kontrole v autoservisu a tam mě poplácali po ramenou, že líp jsem si vybrat nemohl, to auto nemělo žádnou vadu. Tak jsem řekl pánovi z Arménie (jmenuje se Avi), že jestli tohle auto prodá někomu jinému než mě, tak mu budu volat třikrát každý den, dokud mi nesežene ještě lepší bourák.:-) Tak příští týden sepíšeme smlouvu a autíčko bude snad moje. Asi ho pojmenuju Vítkův SBS (Sexy Bourák Snů).:-)

Taky už se rozhlížím po bydlení. Přijde mi, že bytů k pronájmu je tady vcelku dost. Na každém větším činžáku tu visí cedule s nabídkou pronájmu a telefonním číslem, taky na internetu je dost nabídek. Dispozice bytu se tu značí trošku jinak než u nás: 1+1/2 (ano, jedna polovina), 2+1/2, 3+1/2 a tak dále až "hodně plus půl". Ta jedna polovina znamená asi chodbu, nebo co:-), zjistím do příště. Co se týká cen podnájmu, tak to vychází víceméně jako v Praze, možná o něco levnější s tím, že byty jsou tu možná o něco větší. Garsonka se dá sehnat řekněme od 500-600 dolarů, ovšem bez nábytku. Jen lednička a sporák. Zatím mi ale přijde, že bydlení, na které jsem se byl podívat, je takové nějaké aušusové.

Pak je tu další možnost bydlení, které se jmenuje condominium, ale všichni mu tady říkají condo. Condo je velký barák s lepšími byty, které mají společný bazén, saunu, recepci s gorilou (aka důchodcem, co si chce přivydělat). Tak to mě docela nalákalo. Tedy ten bazén, ne ta gorila! Cestou do hotelu jsem projížděl kolem krásného nového conda s obří ceduli "byty k pronájmu", tak jsem zastavil a šel si ho prohlídnout. Protáhl jsem se dovnitř za nějakým bělovlasým pánem a vypadalo to tam jako v lepším hotelu, koberce na chodbě, dveře na karty, nástěnka s víkendovým programem a podobné vifikundace. Super super, a už jsem ťukal do mobilu telefonní číslo. Jen mě trošku zarazilo, že všude chodili další bělovlasí pánové a paní. Další věc, co mě zarazila, bylo, že po představení se do telefonu se mě pán zeptal, jestli jsem tu i s rodiči... První mě napadlo, jestli si nemyslí, že mi ještě není osumnáct, tak jsem řekl, že ne, že nepotřebuju, aby se mnou chodili rodiče... Myslím, že důvtipnějším z vás (ahoj Petře!;-) ) už to docvaklo: byl jsem se podívat v domově důchodců.:-)) První kanadský trapas jako kráva. Tak jsem něco zakoktal, jakože jsem se spletl a omlouvám se, sedl do auta a řítil si to ke svému hotelovému útočišti asi stopadesátkou, co nejrychleji od domova důchodců.