San Francisco a dobrodružství v Silicon Valley (část pátá)

V San Franciscu se ani po 40-ti letech nezapře duch hippies. První, čeho jsem si všiml, byl úplně jiný styl oblečení od ostatních amerických měst a městeček. Přemýšlím, že nejlépe se to dá popsat jako "styl halabala" (jazykový koutek podruhé: Co znamená halabala? Je to vymyšleno za účelem zvukomalby nebo má slovo v něčem základ?). Kdyby si tu člověk oblékl pytel od brambor, tak si může gratulovat, jak krásně zapadl.

6. květen 2008

Ano, po několika dnech jsme za zády nechali krásy přírody a přijeli jsme do San Francisca. Navzdory dost pochybné skladbě obyvatel a jejich dress kódu jsem měl od první chvíle pocit, že toto by asi mohlo být jediné kalifornské město, kde bych mohl nějakou dobu bydlet. Pokud tedy nepočítám domeček na pláži někde v Santa Monice.:-) Dokonce bych ani neřekl, že město působí nějak moc přátelsky, ale.. hmmm, není takové americky sterilní, lidé jezdí i, Ameriko div se, na kolech.

Dá se říct, že hlavním bulvárem města je Market Street, která vede až k přístavu, odkud je krásný výhled na Bay Bridge. Bay Bridge je další zajímavý visutý most; zatímco slavný Golden Gate Bridge spojuje sanfranciský poloostrov s pevninou na severu, Bay Bridge míří směrem do vnitrozemí na východ a je dokonce delší, než jeho slavnější kolega, který má holt lepší marketing.

Z přístavu jsme se prošli po Embarcaderu, což je ulice vedoucí podél pobřeží kolem přístavních mol. Z toho nejslavnějšího, Pier 39, se stal zábavní park a místo plné obchodků pro turisty. A taky se z něj nejlépe fotí bývalá věznice Alcatraz. Prohlídku Alcatrazu jsme si bohužel museli nechat ujít a vyměnili jsme ho za pětidolarové dobrodružství na slavné sanfranciské lanovkové tramvaji. Údajně slouží i místním obyvatelům, ale osobně mi přišlo, že je to dokonalá atrakce pro turisty. Pocit, kdy se řítíte v prudkých kopcích úplně vyklonění z otevřené tramvaje a kocháte se zapadajícím Sluncem, je prostě božský a v tu chvíli vám patří ne-li celé San Francisco, tak alespoň půlka.:-)

7. květen 2008

Strávili jsme den v San Franciscu, ale ještě jsme téměř nespatřili Golden Gate Bridge; ten je tak trošku schovaný na severu za mrakodrapy města. Ráno jsme si přivstali a zamířili autem rovnou k němu. Ven z města se za projetí neplatí nic, zpátky je to za 5 dolarů. Ale myslím, že cesta tam a zpátky po něm stála za to - člověk má napoprvé takový zvláštní pocit výjimečnosti. Je opravdu nádherný a není to jen lepší marketing. Řekl bych, že to kouzlo na něm mají dvě vlastnosti: ona tmavě červená barva (natěrači na něm pracují prakticky neustále) a majestátní výška nosných pilířů. Skoro bych se vsadil, že mezi 7 milióny obyvatel města se najde alespoň jeden, který se podobá doktoru Hrušínskému z filmu Vesničko má středisková, jezdí stále dokola a kochá se.:-)

Tímto jsme opustili San Francisco, ve kterém by se dalo jistě strávit více času a přijeli jsme do Silicon Valley. Tady jsme měli na druhou hodinu naplánovanou přednášku v Computer History Museu. Cestou jsme se chtěli podívat na křemíkovou pobočku naší firmy, ale nakonec jsme dali přednost návštěvě Googlu.:-) Věřím, že to náš šéf bude brát jako velezradu, ale měli jsme tehdy nutkání typu "vidět Google a zemřít".;-) Jenže Google není místo, kam se můžete jen tak vetřít. Jde o tzv. kampus tvořený několika budovami, kde hlídkuje ochranka a proklouzli jsme dovnitř až na třetí pokus. Vymysleli jsme si záminku, že jdeme navštívit slečnu Petru Popluhárovou, se kterou byl před jistou dobou rozhovor na idnes.cz a jen ji pozdravíme. Mysleli jsme si, že bude ráda, když uslyší češtinu a slovenštinu. Na recepci po nás chtěli důvod návštěvy, tak jsme řekli, že s ní děláme interview, ale dovnitř nás stejně nepustili, páč jsme neměli předem ohlášenou návštěvu... Tímto Petru dodatečně zdravíme, aspoň jsme to zkusili.:-)

Co ovšem nemělo chybičku, bylo samotné muzeum počítačové historie. Pan průvodce musel být určitě vysloužilý univerzitní profesor a ke svým bravurním znalostem měl i dar bavit publikum. Od abaku, logaritmických pravítek a kalkulačky Curta nás provedl počátky děrných štítků (věděli jste, že jejich původ je ve zjednodušení evidence přílivu amerických občanů v období po první světové válce?), monster typu SAGE pro řízení včasné reakce proti sovětským nukleárním bombardérům až po superpočítače Cray. A návštěva taky sloužila jako připomenutí Commodorů a ZX Specter.:-) Muzeum také vlastní funkční Babbageův diferenční počítač (pro výpočet hodnot polynomiálních funkcí), který je v určitých dnech předváděn "live". Charles Babbage byl první, kdo přišel s myšlenkou počítače, který se dá programovat. Stroj sice vymyslel, nakreslil podrobné plány, pokoušel se ho sestrojit, ale nikdy neuspěl a zemřel zneuznaný. Když uvidíte to monstrum plně koleček ve skutečnosti, pochopíte. Nicméně historka pokračuje: V 90. letech 20. století stroj sestrojili PŘESNĚ podle původních plánu a... on fungoval bezchybně tak, jak Babbage zamýšlel.:-)

Tím jsme se rozloučili se Sillicon Valley a po Route 1 jsme vyjeli směrem na jih, směrem zpět do Los Angeles. Route 1 je cesta, která se klikatí podél skalnatého pobřeží Pacifiku. Počasí nám sice nepřálo, ale i tak to byla úchvatná cesta, která se asi nejlépe vychutná v pohodlném americkém kabrioletu.:-) Ale musím pochválit i naše benzín sající prasátko, už brzy nás doveze do cíle.