Konec kalifornského deníku (část šestá)

Naše velká kalifornská výprava měla před sebou poslední den a posledních několik stovek mil po Route 1. Ovšem cestovatelská nostalgie na mě měla přijít až v Los Angeles, kdy vysadím kluky na letišti na jejich noční cestu New York -> Praha a budu čekat sám na ranní letadlo do Montrealu.

8. květen 2008

Ráno jsem měl neurčitý pocit, že mám příležitost posledního koupání v Pacifiku a že tato příležitost se na několik příštích let už nebude opakovat. Takže i přes chladné ráno jsem zatnul zuby a s rozběhem jsem to vzal na Pismo Beach rovnou do vln oceánu. Kluci na mě koukali zachumlaní do svých mikin a tiše se obdivovali mému otužování.;-)

S nostalgií jsme sledovali ubíhající pobřeží Pacifiku a vlastně se rozhodli udělat poslední den tak trošku plážový. Po cestě jsme zastavili v Santa Barbaře, prošli se po další krásné kalifornské pláži obsažené několika bezdomovci. Musel jsem uznat, že ti zdejší byli sympatický vynalézaví: jeden dělal sochu mořské panny s kloboukem vedle, další měli nataženou plachtu s cedulkou "Everybody needs a little help sometimes", na kterou jste z výšky po procházce na molu mohli hodit čtvrťák. A sami se ležérně slunili vedle a hráli karty.:-) Když už žebrat, tak aspoň s pořádnou dávkou stylu.

A tak jsme se dostali až zpět do Los Angeles, já za poslední dolary koupil pár pohledů a poslední večer jsme strávili na Venice Beach a pozorováním západu Slunce. Během večeře jsme zjistili, že nám zbylo asi pět dolarů jakožto hrst centů a ty jsme věnovali číšníkovi jako dýško. Pro budoucí americké cestovatele pripojuju varování, aby toto nedělali, protože hrst letících centů zarytá při útěku do zad může spolehlivě pokazit romantický večer.:-)

Slunce zapadlo, já odvezl kluky na letiště, vrátil auto, kde jsem dostal vynadáno od další hispánské paní, že jsem ji ho poničil (vzpomínáte na parkování u černého superbouráku?). S úsměvem jsem ji odkázal na své předražené pojištění a jen co to šlo, tak jsem zmizel, protože jsem si nebyl jistý, jestli se pojištění vztahuje na chladič plný much z mohavske pouště, písek odtamtéž v každé skulině interiéru a možná i nějakého chcíplého hada pod sedačkou kdovíodkud.

Poslední dobrodružný zážitek, který mě čekal, bylo už jen zmíněné nostalgické nocování na losangelském letišti. To vypadá asi tak, že přečtete veškerou literaturu, kterou máte u sebe včetně účtenek ze CVS Pharmacy a každou hodinu se necháte vyhodit z žulové desky nějakým uklízečem.

Bonus: tajný plán naší grandiózní výpravy na Google Maps

PS: Omlouvám se všem, které jsem v tomto kalifornském deníku pomluvil, zmínil, či nezmínil...:-)