Hřích Las Vegas a kouzlo pustiny Údolí smrti (část třetí)

Pokračování cesty, tentokrát vás zavedu do města hříchu Las Vegas a uchvacující pustiny Údolí smrti.

1. květen 2008

Dnešní výpravu jsme chtěli udělat tak trošku vinařskou na jih od LA do oblasti, která se jmenuje Orange County. Na internetu jsem si našel nějaký "vinný sklípek" kousek od Laguna Beach. Bohužel se na místě ukázalo, že je to spíš něco jako velkosklad vína, haha, a stejně měli zavřeno, i když měli mít otevřeno. No zaměstnanci asi vyhlásili "maňána", kšeft zavřeli a zašili se někam s bednou kalifornského vína.:-)

Takže jsme den příjemné strávili na pláži Laguna Beach, bohužel bez vína (které bysme stejně museli mít pokrytecky v papírových pytlících a to je barbarství). Místní krajina je prostě nádherná, moře, pláž a pak hned začínají řídce porostlé kopce protkané údolími kolmo k moři.

2. květen 2008

Dneska jsme se rozloučili s Los Angeles a namířili náš minivan směrem na východ do Las Vegas. Ovšem cestou jsme měli Mojave National Preserve (Mohavská poušť), kterou jsme chtěli vidět. No, tedy spíš aspoň projet autem, jako správní američtí turisti.:-)
Tam jsem poprvé viděl ty nekonečné americké silnice, které jsou na fotkách dole. Cesty lemovaly maxi kaktusy Joshua trees (v překladu údajně juka krátkolistá), místy to byl pěkně hustý les kaktusů. No a když už nás od toho sezení v autě bolel zadek a měli jsme nechutný pocit amerických motorizovaných turistů, tak jsme si v pozdním odpoledni zajeli k písečným dunám. Přiznám se, že když jsem v dálce tu horu písku viděl, myslel jsem, že se podíváme jen kousek a zase se vrátíme. Nakonec z toho byla super hodinová cesta na vrchol písečných dun v záři Slunce blížícího se k obzoru. A jak byla cesta nahoru úmorná, tak hromada písku měla jednu velkou výhodu oproti skalnaté hoře: Dalo se dolů "surfovat".:-) No lepší by tomu bylo říkat "sjezd po zadku", ale surfování na dunách zní víc cool.:-) Vyklepali jsme písek z bot a vyrazili k večernímu Las Vegas.

Městu Las Vegas se říká město hazardu a hříchu. A sedí dokonale obě dvě. Větší koncentrace kýče, pompéznosti a nafintěných "slečinek" se jen tak nevidí. Vyklepali jsme poslední zbytky písku, osprchovali se a z pouštních lišek se stali noční plejbojove připraveni utratit všechno do posledního centu z AMEX kreditky.:-)) Tedy přeháním, kluci se drželi v gamblingu při zemi a do ucha mi později šeptali "pojď už spát". Nejdřív jsme ovšem prošli celý Strip (hlavní lasvegasky bulvár), vybírali to pravé kasino, kde prohrajeme ty dvě budoucí výplaty a projeli se v Las Vegas Monorail, kde se nás pokoušela balit parta amerických vdaných paniček.
A vlastně jsme se tak vrátili zpět k maxi hotelu a kasinu (spíš megamaxi, protože v Las Vegas je maxi velikost standardem) MGM, které nám přišlo hodné toho, aby jsme ho připravili o pořádný balík peněz. Tak fajn, přehánění, které k LV patří, už jsem si užil dost, tak teď vážně.:-) Půjčil jsem si od kluků pár dolarů a začal s blackjackem. Dostal jsem se do plusu asi 300 dolarů. Myslel jsem si, jaký jsem zkušený gambler a přešel od stolku s nejnižšími sázkami na dvojnásobné. Tam jsem zkušeně všechno prohrál plus to, co jsem měl půjčené. Výsledek -200 dolarů. No co, kurňa. Když jsem viděl chlapíka, jehož sázky začínaly na 500 dolarech za hru, tak jsem jen suše polkl a šel spát.:-)

3. květen 2008

V průvodci psali, že máme z tohoto šíleného města vypadnout hned po ránu. Naše další cesta vedla zpět na západ do Death Valley (Údolí smrti). Pokud je Las Vegas město, které se jen tak nevidí, tak o Údolí smrti platí totéž jakožto o kusu přírody. Stejně jako Mohavska poušť je toto místo tak velké, že má smysl ho projíždět autem. Vyjeli jsme nahoru na Dante's View, kde je neskutečný výhled na Badwater Basin, což je nejnižší místo celé Ameriky. Přes Zabriskie Point jsme pokračovali dolů přes samotný Badwater Basin. Teplota tu byla kolem 30 stupňů, ale v létě vystoupá až na téměř 50 stupňů, což si opravdu nedokážu přestavit.
Před západem Slunce jsme ještě stihli dojet na Artist Drive, která vede kolem pohoří, kde příroda barvami vážně nešetřila.
Údolí smrti jsme opouštěli v noci a byl to zvláštní pocit jet v černé krajině, kde nesvítí jediné světýlko a protijedoucí auto potkáte tak jednou za půl hodiny.