Český děcka ve světě aneb halloweenský sukces v Montrealu

Dovolil jsem si do titulku dnešního psaní použít komentář jednoho z mých dřívějších čtenářů, který se čertil nad tím, jak se česká děcka ve světě všemu diví, jako by objevila Ameriku. Dnešní povídání bude o tom, jak jsem objevil Halloweena a měl jednu z nejzábavnějších akcí, co jsem zatím zažil.

Vlastně jsme s Adrianem neměli žádný speciální plán. Jeho přátelé, už otupělí každoročním halloweenským šílenstvím, nepořádali v pátek večer žádnou párty, tak jsme v tom, že chceme v pátek v noci něco podniknout, zůstali sami. To, že z našeho obyčejného plánu vznikne cena za nejlepší halloweenské kostýmy, vyhraná maxi flaška vodky, spousta přítulných holek a smíchem ztracený hlas, to jsme nemohli tušit. Ale pojďme raději na začátek našeho příběhu.

Na den vzniku České Republiky jsme se rozhodli, že si vyrobíme/vypůjčíme nějaké cool kostýmy a v pátek v noci vyrazíme do centra. Nejdřív nás napadaly samé "obyčejné" nápady, jako vlkodlak a Drákula nebo super-drsní policajti. Trapárny. Piráti se nám zdáli o něco lepší, ale bylo potřeba zajít do půjčovny kostýmů a vysolit každý 60 dolarů. Už jsme s tím byli tak nějak smíření, když jsem si všiml dvou důležitých věcí v Adrianově pokoji. Dvou bílých županů ve skříni a hromádky DVD na stole... a nahoře leželo DVD s filmem Mortal Kombat... Myslím, že v tu chvíli se mi v očích zaleskly plameny šlehající z Liu Kangových fireballů, zasáhl mě Raidenův blesk a nápad byl na světě. Scorpion a Subzero!

Každý, kdo tuhle hru před mnoha lety hrál, dokáže pochopit, jak zběsile jsme se s Adrianem pustili do fantazírování, jak vyrobit žluté a modré kimona, masky na obličej, a vystřelovací Scorpionův šíp. Žluté a modré kimona: ty budeme mít obarvením dvou bílých županů. Chrániče na nohy a předloktí: půjčíme si od kamarádů sportovní chrániče. Černé oblečení: toho máme spoustu. Nesmrtelná barva očí: kontaktní barevné čočky (nakonec nerealizováno, moc drahé). Masky na obličej: to snad musí prodávat všude. Všechno kromě masek na obličej bylo jasné, vše se dalo sehnat. Ale ty zatracené masky, nejdůležitější část kostýmů, ty opravdu neprodávali všude, přesně řečeno nikde. Pořád mi ale něco říkalo, že něco takového už jsem kdysi v nějakém obchodě viděl, ale kde jen to bylo? Po stimulační flašce quebeckého piva mi to docvaklo: paintball. Použijeme paintballové masky.:-) Smáli jsme se, jak na to nakonec vyzrajeme, ale když jsme vygooglovali pár montrealských paintballových obchodů, smích nás přešel. Cena jedné paintballové masky je 60 kanadských dolarů a výše. To je na trochu srandy docela hodně.

Další ráno měl Adrian ten správný nápad, geniální ve své jednoduchosti. Proč bysme si ty masky nemohli koupit a po Halloweenu je prostě a jednoduše "nepoužité" vrátit? Například říct, že naše přítelkyně potřebovaly investice do nové sedací soupravy nebo jinou zbytečnost, se kterou v hloubi naší hardcore-paintballové duše nesouhlasíme, ale nemůžeme jinak.:-) Prošli jsme si return policy a naše halloweenská vize byla zpět. Pak to šlo už všechno vcelku jednoduše. Koupili jsme barvivo na látku, barevnou žlutou a modrou izolepu na přelepení sportovních vypůjčených chráničů, paintballové masky předstíraje bývalého příslušníka cizinecké legie, a z filmu okoukli ten správný střih na Scorpiona a Subzera. Člověk by ani nevěřil, jaká legrace se dá zažít premiérovým hraním na švadlenky. Přiznejte se, kdo z vás čtenářů (mužů) něco šil od dob základní školy? Taky jste se učili na základce šít jehelníčky a vyšívat?:-) A o legraci při barvení županů už raději ani nemluvím. No podívejte se na pár fotek. Jeden tip pro všechny budoucí barvíře: pokud budete cokoliv barvit a budete to chtít naškrobit, nikdy to nedělejte najednou.:-)

V pátek večer, když jsem přišel z práce, tak jsme dokončili pár drobností na našich kostýmech a vyrazili do ulic Montrealu. Jak jsem psal, byli jsme jen dva, protože jeho kamarádi už jsou Halloweenem znudění a mí indičtí kolegové zase nepijí alkohol. Dali jsme si nejdřív v parku flašku vína na kuráž a jednoho jointa (flašku nám později policie zabavila, naštěstí jsme vyvázli bez pokuty). A na ulici Saint Laurent to začalo. Každá druhá skupinka kluků na nás volala "Get over here" a "Finish him" (code language pro fanoušky Mortal Kombat), přicházeli nás pochválit za super kostýmy a my se nestačili divit, kolik nostalgie po dávných počítačových hrách jsme vyvolali. Myslím, že u nás v Čechách by podobný efekt mohl mít kostým Křemílka a Vochomůrky.:-)

Postupně jsme prošli pár barů a nakonec zůstali na nějaké diskotéce. Je to zvláštní, ale prvně v životě jsem se cítil tak, jak se asi může cítit krásná holka v minisukni. Kam jsme přišli, tam se po nás otáčeli kluci i holky, u baru se s námi holky samy od sebe dávaly do řeči (jen ten drink nám zatím nechtěly koupit:-) ) a když jsme šli tancovat, tak se k nám přicházely na střídačku tulit a fotit.:-) Uvědomil jsem si, kolik svobody nám dá to, když předstíráte, že jste někdo jiný, byť jen tím, že máte na sobě kostým. Máte pocit, že můžete udělat cokoliv, když jste někdo jiný. Můžete oslovit, koho chcete, můžete si jít popovídat a zatancovat i s tou nejhezčí holkou v nejkratší minisukni.

O pití jsme se na diskotéce starat nemuseli. Naše kostýmy dostaly přednost před všemi těmi super-sexy-vyzývavými čarodějkami a Celine Dionovými a vyhrály nám maxi flašku vodky (se kterou jsme se podělili se super-sexy-vyzývavými čarodějkami). Apropos, tohle mi přišlo zajímavé: prakticky všechny holky, co byly o Halloweenu v ulicích, byly oblečené jako sexy šlapky, ať už měly představovat ony čarodějky, služtičky, nebo Celine Dion. Tohle povídání je ale už tak dost dlouhé, tak si ušetřím psychologicko-sociální analýzu.:-)

Když už jsme měli dost tancování a chození, tak jsme někdy ve tři ráno přijali pozvání nějakých tří holek na párty u nich doma, vypili jim půl flašky vodky a nakonec jsme se nechali odvézt domů, kde jsme vyčerpáním padli do postele. V sobotu jsem měl jednu z nejhorších kocovin, ale tahle celá halloweenská akce stála za to.

V sobotu v noci jsme si oblékli naše nadpozemské kostýmy ještě jednou a šli se dorazit na narozeninovou párty k Adrianově izraelské kamarádce. Místo povídání už raději nabízím jen fotografie.

PS: Moje soukromá cena za nejlepší kostým: Holka, co šla převlečená za Sarah Palin. Červený kostýmek, brýle, účes, hlas, dikce. Všechno přesně jako tahle "oblíbená" politička, která naštěstí zůstane doma na Aljašce.