Vít Létal
Jinak mám za sebou studium na FJFI ČVUT v Praze, pár let práce v Praze ve velké mezinárodní firmě v IT a teď jsem utekl do kanadského Montrealu.
- Počet článků 17
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 1406x
Seznam rubrik
Vít Létal
Český děcka ve světě aneb halloweenský sukces v Montrealu
Dovolil jsem si do titulku dnešního psaní použít komentář jednoho z mých dřívějších čtenářů, který se čertil nad tím, jak se česká děcka ve světě všemu diví, jako by objevila Ameriku. Dnešní povídání bude o tom, jak jsem objevil Halloweena a měl jednu z nejzábavnějších akcí, co jsem zatím zažil.
Vít Létal
Barvy kanadského podzimu a slovník quebeckých sprosťáren
Přišel jsem nečekán, nezván a zase se k vám, čtenářům, po dlouhé tvůrčí odmlce otáčím montrealskou chaloupkou čelem. Dnes mám přichystáno povídání o mém prvním quebeckém výletu, kanadských barvách podzimu a hardcore kurzu quebecké francouzštiny.
Vít Létal
Letní montrealské festivaly
Léto v Montrealu je ve znamení open air festivalů. Skoro to vypadá, ze si každý užívá horkých letních dnů tím víc, čím je tu zima studenější. Já osobně jsem tu zimu ještě nezažil a skoro bych řekl, ze se na ni těším, protože v Česku holt 4 metry sněhu a -40 stupňů Celsia v zimě nikdy nejsou. Když jsem tohle tvrdil pár lidem, tak se na mě s úsměvem dívali jako na blbce, který neví, co říká. No možná opravdu nevím, co říkám, uvidíme...
Vít Létal
St. Jean Baptiste Day a Canada Day
24. června a 1. července se v Quebecu konají dva velké a důležité svátky. Záměrně neříkám v Kanadě. Ten první se jmenuje St. Jean Baptiste Day a je to čistě a pouze quebecký statní svátek, páč svatý Jean Baptista je patron všech Quebečanů. Tomu druhému se říká Canada Day a jak název napovídá, tentokrát jde o celo-kanadský statní svátek, kdy se v roce 1867 Kanada stala Kanadou.
Vít Létal
Iron Maiden est arrivé à la ville de Montréal!
Minulý týden na mě spolubydlící Adrian vyzvídal, jakou hudbu poslouchám. Nejdřív jsem si uvědomil, ze nemám nějaký speciální vkus. Druhá věc byla, že se spoustou kapel, jako třeba moje oblíbené Holki (haha, ale fakt se mi to pořád líbí:-) ) a Verona, a na jiné straně mého spektra Čechomorem a Divokým Billem se na mezinárodním poli můžu jít vycpat.
Vít Létal
České setkání v Montrealu
Svět je malý. I velká Kanada je malá. Před dvěma týdny jsem pátral na internetu po nějakých Češích v Montrealu a objevil jsem stránky své bývalé spolužačky z jaderky.
Vít Létal
Cesta za americkým šampaňským a zase zpět
Když jsem v polovině května přistával v Montrealu po dvou maxi-cestovatelských týdnech v Kalifornii, tak jsem se na nějakou dobu loučil s cestováním (nomen omen: Létal dolétal). Prostě jsem se upsal montrealským vlkům, kteří mě jen tak nepůjčí na jiný projekt než je ten jejich montrealský. Takže jsem byl logicky překvapený, když mi můj šéf oznámil, musím letět zachránit jejich velkého amerického bratra v Champaign.
Vít Létal
Můj nový kanadský spolubydlící a moje nová sexy Acura RSX
Někteří lidé, čímž momentálně myslím hlavně sebe:-), jsou prostě nepoučitelní a z nějakého záhadného důvodu je to táhne ke stereotypům. A z titulku dnešního psaní si mohl každý domyslet, ze dnes bude řeč o bydlení. Když jsem se chystal do Kanady, tak jsem si říkal, jakýže si najdu malý byteček sám pro sebe. Na vysvětlenou píšu, že když nepočítám asi roční epizodu, tak jsem vždycky bydlel s několika spolubydlícími. A jakkoliv to bylo fajn (Ahoj Marto!:-) Víš kolik jsem si kvůli vám spolubydlícím-holkám vyslechl narážek?), tak se začátkem "nového života za oceánem 6000 km od všeho, co jsem znal" už jsem chtěl změnit i tohle.
Vít Létal
Sexy bourák snů a můj první kanadský trapas
Další věc, co musí správný novopečený Kanaďan mít, je nějaký masívní bourák, páč Severní Amerika je prostě země masívních bouráku.:-) A svůj půjčený bourák budu muset za pár dnů vrátit. Na chvilku mě napadlo, že bych se tu bez auta obešel; vždyť jsem ho nikdy neměl, taky mi přijde nějak nepatřičné nechat jen kvůli své maličkosti dávat do pohybu tunu železa.
Vít Létal
První pracovní týden v Montrealu
Tak jsem, maminko, v pondělí vykročil do práce pravou (ehm, nebo jsem měl levou, jak je to správně?) a mám za sebou první pracovní týden v nové zemi a nové práci. Ten první den jsem přišel poctivě v devět hodin ráno a říkal jsem si, jaký jsem kabrňák. Pro ty, kteří neznají mě raní pracovní návyky z Prahy, dodávám na vysvětlenou, že můj pracovní den začínal většinou kolem desáté hodiny. Rád bych to tehdy sváděl na to, že jsem bydlel na druhém kraji Prahy a cesta MHD mi trvala vždy kolem 45 minut (za ty roky jsem se mohl stát platinovým členem Knižního Klubu:-) ). Nicméně jsem to alespoň první den zkusil a to, že druhý den jsem do své nové práce dorazil na desátou, je věc druhá.;-)
Vít Létal
Konec kalifornského deníku (část šestá)
Naše velká kalifornská výprava měla před sebou poslední den a posledních několik stovek mil po Route 1. Ovšem cestovatelská nostalgie na mě měla přijít až v Los Angeles, kdy vysadím kluky na letišti na jejich noční cestu New York -> Praha a budu čekat sám na ranní letadlo do Montrealu.
Vít Létal
San Francisco a dobrodružství v Silicon Valley (část pátá)
V San Franciscu se ani po 40-ti letech nezapře duch hippies. První, čeho jsem si všiml, byl úplně jiný styl oblečení od ostatních amerických měst a městeček. Přemýšlím, že nejlépe se to dá popsat jako "styl halabala" (jazykový koutek podruhé: Co znamená halabala? Je to vymyšleno za účelem zvukomalby nebo má slovo v něčem základ?). Kdyby si tu člověk oblékl pytel od brambor, tak si může gratulovat, jak krásně zapadl.
Vít Létal
Yosemitští vysokohorští skauti, aka dobrodruzi (část čtvrtá)
Návštěvou Údolí smrti jsme opustili umělý a civilizovaný svět Los Angeles a Las Vegas a začalo naše toulání kalifornskou divočinou. Ano, pro šťouraly druhým dechem dodávám, že kreditkou můžete zaplatit i v obchůdku uprostřed ničeho v Údolí smrti, takže zas taková divočina to nebyla. Ale na to, že byste se mobilem dovolali případné pomoci, můžete rychle zapomenout.
Vít Létal
Hřích Las Vegas a kouzlo pustiny Údolí smrti (část třetí)
Pokračování cesty, tentokrát vás zavedu do města hříchu Las Vegas a uchvacující pustiny Údolí smrti.
Vít Létal
Kalifornský deník (část druhá)
Cesta do Los Angeles byla pekelně vyčerpávající. Vlastně jsem na cestě strávil víc než 24 hodin. Odlétal jsem někdy kolem desáté dopoledne a v LA jsem přistál asi v jednu v noci (pacifického času, což je o 9 hodin méně než středoevropského).
Vít Létal
Druhý lenivý den v Montrealu a kalifornský deník (část první)
Včera jsem se na vaření úplně vykašlal. Zjistil jsem, že si musím vyprat špinavé prádlo, protože po skoro 14 dnech toulání se po Kalifornii jsem už neměl skoro co na sebe. Za pračku (megavelkou americkou pračku) si v hotelu účtují 2 dolary a za sušičku další 2 dolary. Za vyprání prádla mi to přišlo vcelku rozumné, ale vzhledem k tomu, že sluníčko je zadarmo, tak jsem se rozhodl investovat 20 dolarů do věšáku na prádlo.:-) Takže jsem si zajel do místního "OBI" (jmenuje se to samozřejmě jinak, ale mají tam všechno od hřebíků, prken na podlahu až po zahradní traktory) a než jsem tam našel svůj sušák na prádlo, tak mi tak vyhládlo, že jsem si radši zašel na megavelkou kanadskou porci grilovaného kuřecího steaku.
Vít Létal
První den v Montrealu
Tak jsem se v sobotu 10. května 2008 probudil v posteli v kanadském Montrealu víc než 6 tisíc kilometrů daleko od všeho, co znám tam kdesi daleko za Atlantikem. První mě napadlo, že mám strašný hlad (to se běžně hned po probuzení nestává), ale hned druhá věc byla "panebože, dva roky...".
