Svačinu je dobré sníst včas

Poněkud nechutný, ale pravdivý příběh o tom, jak nezodpovědný bubeník znesvětil šatnu jednoho pražského hudebního klubu. Raději nečíst při jídle, pokud tedy vůbec…

To bylo tak. V dobách, kdy bicista našeho elektrofonického tělesa ještě dokázal uvažovat dopředu, přihotovil si jednou na výjezdní koncert svačinu. Dnes již tak nečiní. Lépe se mu pak nadává, že má hlad, že od rána nic nejedl a že není kdy (někdy ani kam) se jít před hraním najíst. Pokud si dobře vzpomínám, tenkrát si připravil housku s máslem a sýrem. Vložil ji do boční kapsy své tašky s kostýmem a pak na ni zapomněl. Nejspíš nám tenkrát zrovna dali najíst, možná jen neměl hlad nebo ho bolelo bříško, to už vážně nevím. Nevzpomněl si každopádně dalších čtrnáct dnů.

Po této době se konalo další vystoupení bigbeatového souboru a zapomnětlivý bubeník umístil onu tašku na stůl v šatně, načež se spolu s ostatními odebral chystat aparaturu. Těžko říci, proč právě v tu chvíli se to, v co se mezitím proměnila zapomenutá svačina, probralo k životu. Možná byla v místnosti ta správná teplota a vlhkost nebo za to mohla jiná příznivá konstelace… Z boční kapsy tašky se zkrátka najednou začala do šatny valit celá stáda, hejna, či chcete-li neorganizované zástupy červů. Takových těch malých světlých, jaké můžete najít v koši na odpadky, když ho včas nevynesete.  Bylo jich až neuvěřitelně mnoho. Zamořili stůl a část z nich se jala plazivě stoupat po přilehlém zrcadle.

Když se těleso (teď nemyslím, jen bubeníka) vrátilo do šatny, naskytl se mu tak pohled jako z hororu. 
Jenže co s tím? Ignorovat davy mnohobuněčných živočichů, kteří nepatří mezi houbovce, láčkovce, měkkýše, členovce a obratlovce (tak praví Wiki… ), nebylo možné a sbírat je se nikomu pochopitelně nechtělo - nebyl to ten typ červů, se kterými by se chtěl člověk mazlit (existuje-li nějaký takový). S krajním odporem jsme se je tedy pokoušeli ze zrcadla a stolu alespoň odcvrnkávat na podlahu.

Přilnavost červů k hladkému povrchu však byla větší, než jsme předpokládali a místo kýženého odlepení a pádu na koberec, do kterého by je bylo možné efektivně zadupat, vznikaly především na zrcadle opravdu nehezké mastné šmouhy, zřetelně značící místo posledního pobytu nechutných tvorečků. Po značném úsilí byl ale přeci jen hlavní červí nápor zlikvidován. Zrcadlo ztratilo pro rozmazané červy svou funkci, koberec byl důkladně prosycen tím, co se podařilo smést na podlahu, a všelikým tím vražděním vysílené těleso mohlo jít konat své rock'n'rollové poslání (samozřejmě až po důkladném umytí rukou).

Od té doby platí pro všechny členy souboru přísný zákaz nosit na koncerty svá červstva.