O hladovém chlapci a jeho kruté matce

Nepovažuji se za bezcitného a cynického člověka a obvykle nemám ve zvyku dělat si legraci z těch, ke kterým byla příroda méně laskavá. Ale když se pan X vytasil s touto vzpomínkou, musel jsem se smát. Třeba budete i vy…

Nedávno uprostřed poněkud nudné a dlouhé schůze začal z ničeho nic pan X tichým, leč zoufale naléhavým hláskem kňourat: „Maminko, maminečko, kolečko salámečku! Maminko, maminečko, cigaretku! Prosím, maminko, maminečko…!“ Tázavě jsem na něj pohlédl. Ano, měli jsme za sebou dlouhý a náročný program a ještě nás hezkých pár hodin čekalo, i tak mi ale podobná reakce připadala neadekvátní. Zeptal jsem se tedy, co se děje a vyslechl následující příběh.

Do restaurace, ve které pan X kdysi s oblibou trávil volné večery, chodíval i maličký Saša se svou nadměrnou matkou. Saša, jak jsem vyrozuměl, byl mentálně i tělesně zaostalý drobný mladík ve věku asi 25 let. Na jeho výšku jsem se musel zeptat důkladněji, pan X totiž napoprvé naznačil dlaní jen asi dvacet centimetrů nad stolem. Bylo to ale myšleno od podlahy, Saša tedy mohl měřit jen zhruba metr (prodávám, jak jsem koupil). Také prý měl maličkou hlavičku. „Místo čepice nosil slupku od grepfruitu,“ dodal pan X a později se opravil, že to byla vlastně slupka z mandarinky.

Saša s oblibou sedával pod televizorem zavěšeným v rohu u stropu restaurace a program sledoval s divadelním kukátkem na očích. Většinou ale spíš jen smutně postával vedle své sedící otylé matky, která se stále něčím ládovala (nejčastěji tlačenkou). No a právě v takových situacích maličký nešťastník loudil kolečko salámečku nebo alespoň cigaretku. Věčně hladová matka mu prý ale nikdy nedala nic.

I zželelo se panu X přírodou zanedbaného hocha a nenápadně ho k sobě přivolal pokynem ruky. Následně mu se slovy: „Na, dej si chlapče,“ nabídnul malé kafe s rumem. Saša ho do sebe nadšeně obrátil, což však bohužel neuniklo pozornosti jeho nenasytné matky, která se na laskavého dárce okamžitě hlasitě osopila (Osopila – to je takové hezké české slovo, že?): „Co to děláte? Proč mu to dáváte? Co si to dovolujete? Nic mu nedávajte!“ Pan X se ohradil, že se snad nic tak hrozného nestalo, vždyť to bylo jen jedno pos..ný (cituji) kafe s rumem. Myslím, že též vyjádřil obavu, aby se z toho otylá dáma nepo…

„Mlčte!“ okřikla ho vztekle dotyčná, „Vy s ním nespíte!“