Pan X mě opět varoval. Pokud prý tento příběh z jeho pamětí zveřejním, vystavuji se riziku, že mi hlavní protagonista a jeho drsná smíchovská rodina vyhlásí vendetu. Risknu to i tentokrát, ale pro jistotu opět maskuji jména.
Jistý pan Zdenda, který s panem X kdysi pracoval ve fabrice, byl natolik vizuálně zajímavý (mohutný nos a bujná kštice barvy mědi), že získal několik malých rolí ve filmech. Hrál snad dokonce i jakéhosi prince v pohádce, na jejíž jméno si pan X nedokázal vzpomenout.
Na základě těchto drobných hereckých úspěchů Zdenda usoudil, že je ho pro práci v továrně škoda a rozhodl se zkusit štěstí v přijímacím řízení na DAMU.
Inspirován svým velkým vzorem - francouzským hercem Michelem Piccolim, si pro komisi přichystal hereckou etudu zakončenou velmi emotivním záchvatem doprovázeným podivnými zvuky, chrčením a zběsilými pohyby. V závěru se dokonce skácel na podlahu. (Prý takto ostatně uzavíral všechny své herecké výstupy.)
Když bylo po zkouškách, dostavil se Zdenda za svými kolegy a kamarády do restaurace, kde jim o svém představení před komisí nejen vyprávěl, ale také jim ho se vší parádou přehrál, aby měli náležitou představu. Poté se zvedl ze země a hrdě pronesl: "A když jsem skončil, samotný český Jean Gabin - mistr Rudolf Hrušínský, zasloužilý národní umělec, povstal a ukázal mi dveře!"
