Svět je děsivé místo. Polednice odnáší zlobivá dítka, kvůli vodníkovi si člověk nemůže jít v klidu zaplavat, škvoři nám vesele perforují ušní bubínky... A aby toho nebylo málo, ve spánku polykáme pavouky. Nebo že by...?
Nedávno mi někdo vyprávěl, že každý z nás za život ve spánku spolkne několik pavouků. Už jsem to slyšel i dřív. Myslím, že se dokonce uvádí konkrétní číslo, ale nepamatuji si ho. Každopádně jsem se nad tím zamyslel (občas to dělávám) a začal pochybovat. Zde jsou mé důvody:
Předně, proč by někomu pavouk lezl dobrovolně do pusy? Co by tam hledal? Mouchy snad? Pomineme-li, možnost, že se jedná o jakýsi pavoučí adrenalinový sport, případně něco ve smyslu ruské rulety - polkne/nepolkne, připadá mi to dost nepravděpodobné.
Uvědomuji si ale, že pavoučí pohnutky jsou nejspíš mému chápání příliš vzdálené na to, abych dokázal jednoznačně vyloučit, že nám do pusy lezou záměrně.
Možná bychom měli též zvážit variantu - pavouk jde jen okolo a spící ho vdechne. Vzpomínám si sice, že jsem kdysi viděl dokument, ve kterém američtí armádní specialisté vyvíjeli na základě studia dokonale přilnavých pavoučích nožiček speciální obuv a rukavice, díky kterým by bylo možné šplhat po hladké zdi, ale dejme tomu... Je-li pavouk maličký a vdechnutí silné...
Dobrá tedy. Připouštím, že je to možné.
Navíc se asi nedá vyloučit, že jedinci trpící náměsíčností šeredné (avšak užitečné) tvorečky za účelem konzumace loví.
Podtrženo sečteno, ač o něm pochybuji, nedokážu vyvrátit tvrzení, že ve spánku polykáme pavouky, ať už se nám do pusy dostali jakýmkoli způsobem a z jakéhokoli důvodu.
Mě ale mnohem víc zajímá to, na základě jakého výzkumu vznikla ona statistika o spolknutých pavoucích a kdo tento výzkum řídil? Polykám-li ve spánku nebohé pavouky, nevím o tom, tudíž nemohu nikde hlásit, kolik už jich bylo. Zatím se mi ani nestalo, že by mě v noci navštívil nějaký vědecký pracovník, či jen osoba sbírající data pro statistiku, aby seděl(a) u mé postele se zápisníkem a pečlivě zaznamenával(a) pozřené osminožce. Pokud se to někomu z vás stalo, budu vděčný za informaci.
Jednu teorii ale mám. Možná se mezi námi pohybují individua, která ve spánku pavouky pojídají schválně a následně si o tom vedou záznamy. Počet spolknutých pavouků na osobu je pak stanoven na základě aritmetického průměru - já jich dnes spolkl deset, ty žádného, průměrně tedy každý pět. To, myslím, docela dává smysl.
A kdyby snad chtěl někdo tuto teorii zpochybnit tvrzením, že ve spánku nelze nic dělat záměrně, tedy ani pojídat pavouky (natož vést záznamy), dodávám, že já osobně, když spím, naprosto záměrně nežeru pavouky!
