1200 korun měsíčně má nahnat příživníky do práce? Nenechte se vysmát páni senátoři.

Tento článek je reakcí na novelu zákona o pomoci v hmotné nouzi, s kterou přišli naši senátoři. Platit bude od února 2017 a slibují si od ní větší aktivitu nepracujících. Já jejich optimismus nesdílím.

Pokud uchazeč o práci půl roku nezavadí o přivýdělek nebo se jinak nebude pokoušet vrátit k práci, může přijít o 1 200 korun. Jde o téměř třetinu základní dávky na živobytí. Od srpna bude nutné pro zachování původní výše dávky nastoupit na veřejnou službu a odpracovat pro veřejné blaho aspoň 20 hodin měsíčně. Tak zní novela o pomoci v hmotné nouzi z dílny senátorů, kteří se tak snaží nepracující vybídnout k aktivitě a vrátit jim pracovní návyky.

Může se to zdát jako krok správným směrem, spíše je to však řešení typu vlk se nažral a koza zůstala celá. Naši senátoři musí být opravdu hodně odtrženi od reality, když si myslí, že tato novela donutí pobírače dávek pracovat. Pokud by toho chtěli docílit, museli by se touto cestou vydat mnohem dál a zvolit řešení úplné, ne polovičaté.

Veřejná služba jako taková je jistě dobrá věc, ale 20 hodin měsíčně je poměrně směšná doba. Je to v podstatě hodina práce denně, zatímco normální pracující musí v práci strávit obvykle 8 hodin. Je jasné, že nezaměstnaní potřebují dostatek času na to, aby si mohli práci hledat. Pochybuji ale, že tím stráví těch zbylých sedm hodin denně.

Je potřeba si otevřeně přiznat, že většina z 363 tisíc lidí, kteří byli na konci listopadu bez práce, tak činí dobrovolně a jen tak změnit svůj přístup nehodlá. Někteří pracovat nechtějí, jiní pracují na černo a dávky mají jako hezký přivýdělek. V důsledku novely pak část z nich oněch 1200 Kč měsíčně oželí, zbytek si odslouží oněch 20 hodin a všichni budou vesele žít dál na účet pracující většiny.

Vážení páni senátoři, chcete opravdu donutit tyto příživníky pracovat a přispívat tak do veřejných rozpočtů, z nichž tak rádi čerpají? Najděte odvahu a dotáhněte to konce. Odepřete této skupině všechny sociální dávky a benefity, ne jenom část existenčního minima. Bez svých přídavků na všechno potom možná někteří z nich změní přístup a pochopí, že bez práce nejsou koláče. Těm ostatním potom darujte maringotky, ať mohou vyrazit hledat zemi, kde létají pečení holubi do huby, tak jak se to dnes děje u nás.