Já se bavím – ať je to slyšet

Občas mám pocit, že zábava dneška se bez hluku neobejde. Dříve to byla doména pouťových atrakcí, kde se překřikovali majitelé houpaček se sousední horskou dráhou. V současnosti je hluk a šum, všudypřítomný. Multikina mají zvuk vytažený na hranici prahu bolesti, jen aby překryl srkající kolu a chroupající popcorn.

Jasně, nejdokonalejší pocit je, když na plátně bouchne granát a vám to div že neroztrhne bubínek.  Diskotéky byly vždycky hlučné, jenže ty současné jsou tak nějak decibelově naddimenzované. Žijeme v hluku a hluku si užíváme, i když nemusíme. Ale je to v pořádku! Když nechci, nemusím tato místa navštěvovat.

Horší je, když se stanete obětí hlasitého řádění cizích lidí. V létě jsem byl na vodě. Jezdím dlouho a všímám si změn. Dnes už to není o kochání se přírodou a tichém melancholickém rozjímání. Na vodě potkáte partu opitých cápků, co na sebe pokřikují a pokřikují i na okolní posádky.  V červnu jsme zakotvili v Týnci nad Sázavou. Stany píchli kousek od vody a šli do restaurace. V jedenáct večer jsme se vrátili, našli jeden rozbořený stan a spoustu nepořádku okolo. Někdo si zřídil odpaďák hned vedle našich stanů. U nedalekého ohniště pěla parta žen tklivé trampské písně a my jsme se chystali ke spánku. Naivně jsme předpokládali, že ona parta hudebnic s kytarou a vykřičenými hlasy pochopí, že šel téměř celý kemp spát a přeloží zbytek koncertu na zítřejší večer. Jaká to byla mejlka. S pokračující nocí zvyšovaly hlasitost přednesu, zpívaly stále falešněji a s přibývajícím alkoholem v krevním oběhu stoupala i estrádnost přednesu. V jednu hodinu mi došla trpělivost a navštívím je s návrhem, ať jdou pět k blízkému jezu, kde je nikdo neuslyší. Děvčata chvíli dala pokoj a po deseti minutách začala produkce nanovo. Po další půl hodině parta sbalila fidlátka a odešla k zadnímu konci tábora oblažovat jiné spáče. „Konečně klid“, říkám si v duchu, když po chvíli dorazila čtveřice mladých lidí. Jeden z nich dostal skvělý nápad, přeparkovat automobil, který stál přímo za našimi stany. První lahůdkou, po jedné v noci, byl ostrý svit reflektorů a následný řev motoru. Pocit ve stanu byl úžasný a myšlenka, že opilec za volantem místo zpátečky zařadí jedničku, byl ještě lepší. Autem chvíli popojížděl, a když konečně zhasnul motor, dějství se rozvinulo ve vtipné historky.  Opět vstanu a jdu se podívat na ta noční stvoření. Ani moc neremcali a zapadli do stanu. Jenže stan není panelák a tak jejich vyprávění doprovázené smíchem bylo krásně slyšet. Vyslechnul jsem spoustu lechtivých historek a s uvadajícím hovorem od sousedů na mě šel spánek. Ne na dlouho. Pěvecká skupina se vrátila. Nakonec je alkohol natolik znavil, že po třetí hodině ranní produkce skončila.

Přemýšlel jsem, kde je chyba! Individualita se postupně proměnila v bezohlednost! Ale co mě ještě víc zarazilo. Nikdo neprotestoval, alespoň nahlas ne.