Z Finska? A není to krimi?!

Že Skandinávci umí psát, jsme se už asi všichni přesvědčili. Jestli už vás nebaví Milénium, Jo Nesbo či Yrsa, zkuste finský román Čtyřcestí.

Spisovatelský příběh Tommiho Kinnunena je pro mnohé šuflíkové pisálky synonymem splněného snu. Na kurzu tvůrčího psaní lektor naznal, že jeho povídky by mohly být kapitolami románu. A tak přišel na svět finský bestseller, přeložený do řady jazyků, oceněný mnoha cenami. V Čechách ho v roce 2015 vydalo nakladatelství Argo.
Román Čtyřcestí je rozdělen na čtyři základní části, čtyři směry vyprávění. Příběh začíná vyprávět porodní bába Maria v roce 1895. V tom roce je označení porodní bába dost nadnesené, protože s profesí teprve začíná. Příběh končí v roce 1996, kdy její dcera Lahja umírá v nemocnici. Dalšími vypravěči jsou Lahjina snacha Kaarina a Lahjim manžel Onni.
Příběh jedné rodiny, které ani velký dům, jednou zničen za války a podruhé znovu postaven, dokonce ještě větší, nepřináší rodinnou pohodu. Střídání vypravěčů umožňuje čtenáři vidět děj z více stran a nabádá k empatii. Každý z hrdinů touží po něčem jiném, každý z vypravěčů bojuje svůj osobní boj.
V pozadí rodinného dramatu, které autor předestírá poklidným tempem bez zbytečných nedějových pasáží, se odehrává druhá světová válka. Jednotlivé příběhy jsou nenápadně prošpikovány informacemi o životě ve Finsku v daném období i nenápadnými zmínkami o zvycích a vlastnostech obyvatel této země.
To, že autor za čtvrtého vypravěče autor zvolil Onniho, je přijemné zpestření. Onni bojuje se zážitky z války, ztracenou touhou po manželce a chtíči po něčem zcela zakázaném. Kaarina statečně čelí své tchýni, kterou její zahořklost nutí k zoufalým činům. Lahja na prahu smrti bilancuje, lituje a smiřuje se. Vitální porodní bábu opustí zdraví a nemoc zažene do kouta. To, že byla celý život svobodná nebrání tomu, aby měla dceru, velký dům, hrdost a uměla se postarat sama o sebe.
Zrození, nemoc, smrt a strach prostupují celou knihou. Hledání odvahy, boj o své místo na slunci, touha po klidu a spokojenosti spojuje hlavní a i vedlejší postavy. V propletenci rodinných vztahů se objevuje křivda a bolest, ale také i láska a pochopení. Alespoň mezi některými členy rodiny.
Autor se vžívá do jednotlivých postav a při vyprávění zastupuje vždy pouze a jen vypravěče a jeho zájmy. Obrovský dům hraje ve vyprávění podstatnou roli. Společně s plynoucím časem se v něm střídají vládnoucí ženy. Mocná musí ustoupit ještě mocnější, nemocná zdravé a stará mladé. Pod jednou střechou vznikají neoficiální válečné zóny a vedou se neutichající bitvy a bitvičky, vytvářející smutnou historii jedné nekončící rodinné války, která přinese mnoho bolesti a smutku.
Šikovný a pracovitý Onni, který v podstatě nikdy nikomu neublížil, i když nakonec ve finále bude konkurovat těm nejhorších z nejhorších. Prací zahání své bolestné zážitky a ještě bolestnější myšlenky. Tělesnou námahou se snaží vypotit ze sebe to špatné.
Autorovi se podařilo sepsat více než tři sta stran citlivého čtení, aniž by musel čtenáři mazat med kolem huby. Bez příkras a pěkně zasyrova nám zadírá pod kůži informace a pocity, které dlouho nebudete moci vyhnat z hlavy. Po dočtení zůstanete ještě chvíli stát na čtyřcestí, střídavě se dívat jednotlivými směry a smutně pokyvovat hlavou.