Trvalo to jen tři roky, než jsme se rozhoupali. Budeme stavět dům. Bude to ve vesnici, která nemá ani 250 obyvatel. Postavíme si ho sami. Myslíme si, že to bude super. Problém číslo jedna – nemáme pozemek.
Velká rovná louka na okraji vesnice. Kolem ní vede asfaltová silnice, za kterou je řada domů z devadesátých let. Ideální parcela a vhodná lokalita pro novou výstavbu. Vešlo by se na ni tak šest rodinných domů běžných rozměrů. Pozemky okolo tisíce metrů čtverečních, každý s vlastním příjezdem ze silnice. Majitel louky je pan Novák, který nic neprodá. Je mu 86 let a je na tom špatně. Už deset let. Syn by prodal, ale až starý pan Novák umře.
Mezi domy na návsi vede tři metry šikorá nezpevněná cesta. Končí na poli za zahradami. Majitelé pole ve vsi nežijí a nevyužívají ho. Prodali by. Stavební úřad nechce povolit příjezdovou cestu užší jak šest metrů.
Pozemek vedle bytovek je strýce. Dal by nám ho. Jen si na něm 8 majitelů bytů udělalo provizorní garáže, skleníky a kůlny. Museli by je zbourat. Proč to tam stavěli? Nevědělo se přesně, kde který pozemek končí a kde začíná. Nemůžeme jim vzít jejich kůlničky, to se na vsi nedělá. Kdo to dělá, tomu začnou mizet slepice.
Nad dalším pozemkem vedou dráty a pod nimi je ochranné pásmo, tudíž výstavba zakázána. V Jednotě říkali, že přeložka elektrického sloupy stojí okolo sto tisíc.
Umřela paní Knoflíčková. Měla velkou zahradu uprostřed vsi. Osm dědiců. Celá rodina se rozhádala a přesto se nedohodli, co se zahradou udělají. Dva z nich se dokonce poprali na mysliveckém plese. Mimochodem jsem tam vyhrála prasečí oháňku. Nevyzvedla jsem si ji.
Děda má taky zahradu. S velkou stodolou, kterou stavěl osm let. A lánem obilí a deseti 150 metrovými brázdami brambor. Zeptáme se ho, zda by nám pozemek nedal či prodal. Bojí se, že se odstěhujeme zpátky do města a stanou se z nás balkóňáci. A on tu zůstane sám. Jesli chcete, tak vám ho dám. Ale na bourání stodoly se dívat nebudu.
Jsme nadšené hyeny a jdeme na katastrální úřad s darovací smlouvou. Návrh na vklad do katastru. Tisíc korun. Ale co, jsme boháči, parcela má skoro tři tisíce metrů čtverečních. V té době jsme ještě nevěděli nic o dani z nemovitosti.
Po měsíci volá katastrální úřad. Návrh na vklad je špatně. A co je tam špatně? To vám nemůžeme sdělit, ale je to špatně. Oceňujeme ochotu a sdílnost. Radíme se. A opravujeme. Pozemek pod stodolou není součástí pozemku, který je kolem stodoly. To jsou věci. Stodola není součástí pozemku na kterém stojí. Hlava mi nebere, ale co, jsem blond. Opravíme darovací smlouvu. Paní na podatelně žádá dalších tisíc korun.
Voláme si odhadce. Nevýhody pozemku – odlehlá lokalita. Výhody pozemku – odlehlá lokalita. To bude asi zábavné čtení. Chce za něj několik tisícovek. Nevýhody převažují - vesnice bez služeb, minimum spojů veřejné dopravy. Cena pozemku je minimální. Boháči nejsme. Ale máme stodolu plnou harampádí, celkem dost pšenice a taky brambory. A nešťastného dědu.
Příště o dostaveníčku na stavebním úřadě. Koho by napadlo, že silnice, vedoucí ke čtyřem rodinným domům a Jednotě, je soukromého majitele?
