Už dlouho jsem chtěla napsat pořádně kritickou recenzi. Autorovu fantazii označit za málo bujnou, vysmát se knižní obálce a hlavního hrdinu nazvat sucharem.
Po přečtení pár odstavců novinky z pera Bradleyho Somera mi rychle došlo, že tentokrát to zase nepůjde.
Znám dnešní datum, ale za mě je Ryba jménem Ian knihou roku 2016. Už jsem byla tolik unavená ze všech těch bestsellerů, na kterých jsem nenašla nic BEST. Uzoufalá z nadšení, které vyvolávají nekonečné upíří a erotické edice. Konečně kniha, která má děj, nápad a u které si s radostí a trochou přátelské závisti znovu a znovu čtete jednotlivé věty. A stále nestačíte žasnout nad jednoduchým, krásným a inteligentním stylem psaní tohoto fešného kanadského autora.
Bradley Somer má pro nás plný zásobník příběhů, které dokázal neuvěřitelným způsobem propojit. Po přečtení několika, vtipně a obsažně nazvaných kapitol, vám hned bude jasná příčina jeho úspěchu s psaním kratších povídek.
Co viděla rybička, když padala z 27. patra – tuto větu z titulní strany považuji za anotaci všech anotací. Několik chytře zvolených slov ihned zapříčiní, že potencionální čtenáři mlsně slídící knihkupectvím bez rozmýšlení hází tuhle knižní lahůdku do košíku.
„Ianův svět je koláž událostí bez jakékoli posloupnosti, minulosti či budoucnosti.“
Čtenář velmi rychle zjistí, že Ian provede svůj skok až v jedné z posledních kapitol. Jaké mu ovšem způsobí překvapení první věta kapitoly třetí – „Náš příběh začíná asi tak půl hodiny předtím, než se Ian vrhne dolů.“ Co se tedy bude dít těch téměř tři sta stran? Věřte, že všechno možné. Bradley Somer nás provede bravurně vystaveným labyrintem příběhů s neuvěřitelným logickým uspořádáním a překvapivým načasováním. Bude se vám chtít plakat, smát, bojovat i povzdychnout si.
Můj knihomolský rituál po rychlém očuchání knihy vždy pokračuje nestydatým nakouknutím pod přebal a zběžné prolistování knihou. U „rybičky“ jak knize přátelsky říkám, jsem mile překvapena obnaženými deskami. Jistě vám nemusím popisovat frustraci, kterou mi způsobuje nudná šeď, sotva zpestřena názvem knihy.
Ovšem když se mé prsty zvědavě rozběhnou po hřbetech stran , srdce mi zaplesá. Ian na každé stránce je jako třešnička na dortu. I když stranu 281, poslední s obrázkem, můžeme s jistou nadsázkou považovat za spoiler. Naštěstí jen dokud příběh nedočteme. Ano milý čtenáři, nic není tak, jak se může v kapitole druhé zdát.
Z důvodu omezené kapacity mé soukromé knihovny své papírové přátele po přečtení posílám dál. Chci aby splnily své knižní poslání a potěšily co nejvíce duší. Jen málo kterou si ponechávám, jen k málo které se vracím. Z nadšené recenze je vám jistě jasné, že Ian už má v mém knižním akváriu místo navždycky zajištěné. Podsunu ji manželovi, až bude přemýšlet, kterou knihu si letos přečte, podsunu ji i dceři, až bude umět číst a odroste pohádkám.
