Proč jsou krkavci lepší rodiče

Krkavci nechávají svá mláďata opustit rodné hnízdo, i když ještě nejsou schopná samostatného života. Poskytnou jim žádanou volnost, ale stále na ně dohlížejí. A to bohužel mnoho lidských rodičů neumí.

Nakladatelství Portál přichází s další čtivou knihou o výchově a rodičovství s originálním názvem Proč jsou krkavci lepší rodiče. Autor Jan-Uwe Rogge si české čtenáře získal již v minulosti populárními příručkami Děti potřebují hranice, Rodiče určují hranice a Výchově dětí krok za krokem. Nyní ve spolupráci s Angelikou Bartram vytvořil knihu, kterou si zaručeně nepřečtete jen jednou. Budete ji pravidelně vytahovat z knihovny, zatrhovat si v ní pasáže a znalosti z ní aplikovat v praxi.

Pokud si myslíte, že víte jak na děti, hned první kapitola vás odzbrojí. Autoři nastíní 14 různých situací s dětmi rozdílného věku. Čtenář má vždy ze tří možností vybrat tu, která je jeho výchovným metodám nejbližší. Samozřejmě na konci knihy najdeme vyhodnocení jednotlivých odpovědí. Velmi mě překvapilo, kolikrát moji volbu autoři rozmetali svými logickými argumenty. Přitom stačí jen trocha empatie a uvážení. Při pročítání vyhodnocení a vysvětlování následků jednotlivých možností, se určitě ztotožníte s doporučovaným řešením. Očividně je jednoduché zachovat se správně, jen nám někdo musí ukázat jak na to.

Při čtení jednotlivých kapitol jsme provázeni nejdůležitějšími období výchovy. Od narození, nástupu do školských zařízení, přes úskalí puberty až k bolestnému opouštění rodného hnízda. Největší přínos knihy vidím v neuvěřitelném množství příkladů z praxe, které nám pomohou lépe se v problematice zorientovat. Různé úhly pohledu nám umožní získat nadhled.

Kniha je velmi přehledně členěna. Každá kapitola má svoje podkapitoly a v žádné nechybí praktické tipy či informační okénka. Velmi jsem uvítala i proložení textu různými citáty. Jejich zapamatování mi pomohlo vybavovat si důležité myšlenky z textu.

Jak říkal už Goethe, je potřeba poskytnout dětem kořeny i křídla. Rozhodně není správné, stát neustále dítěti po boku, ale ani ho nechat napospas osudu. Není na místě ustupovat ani přikazovat. Zní to logicky a jednoduše, ale hledání toho správného kompromisu je velmi těžké. Je potřeba se obrnit vůlí a trpělivostí. Nic nepřijde samo okamžitě a vztah dítě rodič se musí mravenčí prací vybudovat poctivě od základů. Při stavbě domu taky není možné někde vynechat cihličku. Pokud to uděláme, bude dané místo stále dokola příčinou různorodých problémů.

I přes dobré úmysly můžeme svému dítěti nevědomky ubližovat. Dnešní svět si žádá samostatné jedince a i když je to bolestivé, musíme mnohdy nechat své děti natlouci si nos. Zjištění, že jsou naše děti nesamostatné, je velmi frustrující. Po přečtení „Krkavců“ budete mít rozhodně dlouho o čem přemýšlet.