Jestliže vás název knihy Martiny Rosenberg šokoval, tak věřte, že vás chce jen přátelsky připravit na hodně silné čtení. Když do našich životů vstoupí smrt, je to hrozné. Ale když nepřichází, může to být ještě horší.
Martina Rosenberg je německá spisovatelka a novinářka. Rozhodla se napsat o smutné části svého života, kdy její matka vážně onemocněla a její otec se s tím nedokázal vypořádat. Kniha se v Německu brzy po vydání stala bestsellerem.
Velmi emotivní příběh, u kterého si téměř každý pobrečí. Do autorčiných pocitů je snadné se vcítit, protože u této knihy si sobecky nemůžeme říct – tak tohle se mi stát nemůže. A právě z toho důvodu kniha oslovuje tolik čtenářů. Než se nadějeme, může se na pokraji smrti ocitnout někdo z našich milých či my samotní. Smutné svědectví o tom, jak její rodiče bojují a zároveň se smiřují s blížící se smrtí.
Pokud jste to dosud nedělali, tak začnete rozlišovat smrt a umírání. Při pročítání jednotlivých kapitol se těžko ubráníte filozofickým úvahám o smyslu života, spravedlnosti a utrpení. Budete mít potřebu vášnivě diskutovat s přáteli o eutanázii. Jste-li v podobné situaci, rádi si přečtete, že vaše myšlenky rozhodně nejsou hříšné a zbavíte se výčitek svědomí.
Martina se s námi rozhodně nehodlá mazlit: „Matčin rozklad stále postupuje.“ Kromě velmi osobních myšlenek v textu nalezneme i podrobný popis progrese onemocnění a zajímavé informace o sociální péči v Německu. Jak sama uvádí, na to právě chce upozornit, stejně tak jako na nutnost mluvit v rodině o umírání a smrti. Na téměř 170 stran sepsala deset let svého života. Kniha může být i praktickou příručkou v konkrétních problémech.
„Takhle je to cítit, když se někdo nemyje. Nenápadně se podívám na matku. Je to možné? Najednou se mi rozsvítí. Samozřejmě je to možné. Jak by se mohla mýt nebo vůbec koupat, když sotva chodí? Na to jsem nepomyslela. Choulostivé téma a já nemám ponětí, jak s ním naložím.“
Nekonečná péče o nemocné rodiče, čekání na smrt, výčitky a sledování proměny milovaných osob autorku poznamená fyzicky i psychicky. Navíc naruší běžný život celé rodiny.
Děj knihy je předem jasný a už jen přebal vás možná bude od čtení odrazovat. S radostí přivítáte poslední stránku této knihy, ale nebude litovat času, který jste jí věnovali.
„Proč neumíme lidem ulehčit umírání? Svou fenku Sugar jsem směla od utrpení osvobodit, matce pomoci nesmím.“
