Kunderova Ptákovina není ptákovina

"Nemyslete si, já jsem taky nejdřív zapíral. Ale pak jsem pochopil, že je to zbytečné. A že vlastně nejmoudřejší je úplně zapomenout, že jsem v tom nevinně.“

Milana Kunderu není nutné dlouze představovat. Dnes již téměř devadesátiletý spisovatel žije ve Francii, kam emigroval v roce 1975. Byl několikrát nominován na Nobelovu cenu za literaturu a dle mého názoru ji měl dostat. Jeho jméno je tématem mnoha diskusí, ať už ve spojitosti s komunistickým režimem či kvůli dílům, které nevyšla v češtině. I jeho kritici ale vědí, jak moc kvalitním autorem je.

Divadelní hru Ptákovina napsal v roce 1966. Ve složitém roce 1969 ji začala hrát některá divadla a velmi záhy byla zakázána. Kvůli kosočtverci se svislou čárou uprostřed, ústřednímu symbolu díla, nebylo možné ji zveřejnit nikde jinde než v naší vlasti. Jak sám autor uvádí, tento v Čechách notoricky známý symbol, k mému velkému údivu, je v zahraničí neznámý.

V roce 2008 byla Ptákovina opět uvedena na scénu a letos, díky práci nakladatelství Atlantis, je nyní konečně vydána knižně. Přebalu knihy dominuje velký žlutý kosočtverec. Jinak je ovšem obálka ve stejně příjemném grafickém stylu jako ostatní Kunderova díla v Atlantisu.

Jedná se o poměrně krátký text o dvou jednáních. Každé jednání má tři části a každá část má několik výstupů. Samozřejmě nechybí typické divadelní poznámky o rozmístění herců či vzhledu scény. Hlavními hrdiny jsou ředitel školy a předseda, nezdravě závislý na svojí matce. Ředitel má zálusk na mladou pěknou Evu a předseda na Růženu, jejíž věk Kundera označil jako „pomezí nechutnosti a přitažlivosti.“

Ve škole se pátrá po autorovi neslušného obrazce na zdi. Záhy se zjistí, že viníků je někdy až moc a že někdy můžete mít dlouhé vlasy jenom proto, že vám uřízli uši.

Předseda, relativně nejmocnější postava ve hře, je posedlý nedůvěřivostí . Nezajímá ho, co člověk dělá a říká, ale co by udělal, kdyby to mohl udělat. Rozhodne se prověřit oddanost své snoubenky známým sukničkářem, což bude mít velmi překvapivé následky. Nedá se věřit nikomu a nic není jak se zdá. Mít někoho v moci je tak lákavé. Jistá dávka erotična, stejně jako inteligentní narážky na komunistický režim prostupují celou knihou.

Nakonec všichni podezřelí podezírají a manipulátory je manipulováno. Vyšetřovatel nemusí být bez viny a mstitel se může pomstít sobě. Příběh o moci, hlouposti, podlézavosti, nevěře, jednotlivci a celku a výměně tváří dle potřeby. Text je místy úsměvný, místy mrazivý. I když ho autor psal před téměř padesáti lety, v dnešní době má rozhodně stále co říct.