Dvě české novinářky se vydaly vloni do Sýrie. Dobrovolně jely až na frontu riskovat své životy kvůli reportáži. Kde končí novinářská práce a začíná hazard se životem?
Šéfredaktorka časopisu Lidé a země Lenka Klicperová se společně s žurnalistkou a humanitární pracovnicí Markétou Kutilovou vydala v srpnu 2015 do Sýrie, konkrétně do města Kobaní, které dobyl Islámský stát a které se následně osvobodilo. Při bojích bylo kompletně zničeno celé město a zabito mnoho civilistů i bojovníků.
Nabízí se otázka, proč dvě mladé ženy jedou dobrovolně riskovat svůj život do tak nebezpečné oblasti. Do oblasti, kde hrozí smrt i zkušeným vojákům. A ještě k tomu v době, kdy celý svět děsí veřejné popravy zajatců – i zahraničních reportérů – zveřejněny Islámským státem. Obě ženy jsou si svého jednání vědomy a v textu na něj několikrát upozorňují.
„Věděla jsem, že do Kobaní prostě odjet musím. Stalo se pro mě alfou a omegou válkou proti Islámskému státu. Jako novinářku mne téma města a jeho obránců rozhodnutých raději zemřít než se dostat do područí IS fascinovalo.“
Cílem cesty bylo poodhalit mediální roušku nad válkou v Sýrii, zmapovat prostředí boje s Islámským státem a domov a důvody mnoha uprchlíků, kteří dorazili či v brzké době dorazí do Evropy, stejně tak i těch, co zůstávají.
„Z čeho ale opraví dům, netuší. Jedno ví rodina jistě – do Evropy nechtějí. „Co bychom tam dělali, nemluvíme vašimi jazyky. Náš domov je tady. Zůstaneme tady, i kdyby nás to mělo stát život.“
Díky jejich cestě vznikla kniha Islámskému státu na dostřel, jejichž koupí přispějete na konto SOS Kobání. V publikaci je také zveřejněno číslo účtu, na který můžou zájemci přispívat. Útlá knížečka o sto dvaceti stranách je bohatě doplněna fotografiemi. Vzhledem k tomu, že Lenka Klicperová je fotografka a držitleka čtyř cen Czech Press Photo není velkým překvapením, že fotografie jsou velmi kvalitní, obsažné a přinášejí nám velmi působivé svědectví. Občas jsem měla pocit, že by fotografie měla být zařezena u jiné části textu. Kniha by se klidně obešla bez několika stran typicky pózovacích fotografií. Naše milé žurnalistky se na nich usmívají od ucha k uchu obklopeny místními nebo například pózují se samopalem.
Reportérky popisují svoji cestu z Íráku do Sýrie a následný pobyt ve vysněném Kobaní. V knize je popsáno několik konkrétních osudů a běžný denní režim obyvatel, kteří se vrátili do svých domovů. Text je vhodně doplněn základními informacemi z nedávné hrůzné minulosti. Autorky poukazují na krutosti války, které páchají všichni zúčastnění.
„Jenže my se pak v Kobaní dozvídáme o zvěrstvech, které nepáchají na svých zajatcích jen IS, ale i kurdské milice. Válka je prostě krutá a neexistují v ní černobílí hrdinové.“
Zamotanou situaci v Sýrii se na konci knihy stručně nastiňuje poligolog Tomáš Kaválek. Tato krátká kapitolka, plní svoji praktickou funkci. Je po ruce a objasňuje co bylo, je a co možná bude.
Snaha zprostředkovat a pomoci, touha vidět a zažít na jedné straně a hazardování se životem a přiděláváním starostí jiným na straně druhé. Kniha přináší pohled zkušených novinářek na situaci, nové informace a fotografie z míst, kam se dostane málo kdo. Publikace je čtivá, děsivá a dojemná zároveň. Její přečtení nezabere moc času a ani není jeho ztrátou. Zároveň přináší stručný vhled do problematiky.
Knihu je možné koupit v internetovém knihkupectví Martinus.
