Hausfrau podvádí i milence

Povím vám o jedné Hausfrau. Má tři děti a její manžel je švýcarský bankéř. Žijí si dobře. On vydělává. Ona se snaží naučit německy a chodí na psychoanalýzu. K tomu má dva milence, protože nedokáže říct ne.

Anna se z Ameriky přestěhovala za manželem do Švýcarska. Porodila tři děti, i když je vlastně nikdy nechtěla. Švýcarsko nenávidí a zároveň miluje. City k manželovi chová podobné. Staršího syna miluje, mladšího někdy ne. Dcera je jejím malým tajemstvím, rukojmím a trofejí. Pro manžela Bruna je její existence dost bolestná, ale miluje ji.

Děj se neustále odehrává na několika frontách. Na Anniných sezení u psychiatričky, na hodinách němčiny, a u Benzových doma. Zároveň se dozvídáme o předešlém milenci, který jí zlomil srdce. Ale rozhodně nebyl první, ani poslední. Mezi ty zásadní lomy patří smrt jejích rodičů. Náladový manžel, protivná tchýně, „uvěznění“ v cizí zemi... to vše ji drtí. Nejvíce si ale ubližuje ona sama.

Rozhovory s psychiatričkou a výklady lektora němčiny jsou někdy vyčerpávající, až nudné. A zabírají podstatnou část knihy. Ale všechny jsou sestaveny účelně. Autorka mnohokrát gramatické jevy a lidské chyby staví do jedné roviny. Pak je porovnává a analyzuje. Připodobňuje záporné vlastnosti osob ke gramatických chybám.

„Edith se němčinu naučit odmítla, což svědčilo o tom, že na Švýcary zvysoka kašle. Nancy sestavovala věty, na které neměla. ...Archie...Pletl si přivlastňovací zájmena – nezáleželo mu na tom, co komu patří. Všechno bylo podle něj k volnému použití.“

Anna neustále fňuká, tápe, potácí se, je krutá ke svému okolí, lituje se, leze nám na nervy, ale občas je i vtipná. Například při vytváření vhodných příkladů podmínkových vět na hodině němčiny; „Jestli mě Bruno přistihne... budu v haj..u.“

Je si vědoma svého chování, ale nedokáže být lepší. („Podvádím muže, s nímž podvádím manžela, říkala si. Každý den se chovám hůř.“) Čeká co se bude dít dál. Závěr knihy je dramatický.

Mnohokrát v knize popisuje své divoké sny, které odrážejí stav její šílené mysli. Krade v obchodě, poskytuje sexuální služby muži, který na ni chce zavolat policii a studentům, kteří je při tom pozorují z okna, ukáže prsa, aby nikde neřekli, co viděli. Z prsou ji přitom teče mléko. Tento sen poměrně dobře vystihuje Anninu povahu. Komplikuje si život, když nemusí, problémy řeší sexem, lže a podvádí. Nedomýšlí následky a žije současně několik životů, které se vzájemně prolínají a body jejich průniků jsou vždy zdrojem problémů. Role matky, milenky, manželky, studentky, vzorné snachy, milé sousedky a zároveň nevyrovnané, nadržené osoby, to vše je těžko zvládnutelné pro jednu duši a jednou tělo. Neváží si svého života, neumí s ním naložit, a nemůže se vymotat z bludného kruhu.

Hausfrau je první knihou americké spisovatelky a profesorky Jill Alexander Essbaum. Jestli vás nezaujme děj, tak červená barva písma zaručeně. Z poděkování v závěru knihy se dočteme, že i sama autorka několik let strávila v cizí zemi. K edici Světový Bestseller přistupuji s rezervou, Knihu jsem dočetla, a i když jsem se místy trošku nudila, knihu hodnotím na 75%. Recenzní výtisk pro tuto recenzi poskytlo internetové knihkupectví Martinus.