Kdo byl na Islandu, ten ví. Není to jen pobýt, vyfotit a odjet. Je to pouto. Je to vztah na celý život.
Navštívila jsem necelou dvacítku evropských zemí. Miluju cestování, jsem nenáročná a líbí se mi všude. Nikdy se mi ale doposud nestalo, že bych ještě několik let po návratu hladově hltala veškeré dostupné informace a dokumenty z dané země, plánovala další cestu a přála si, aby ji navštívili všichni, které mám ráda.
Podobně jako mě Island pobláznil i spisovatele, cestovatele a hudebníka Jana Buriana. Rodinou tradici cestování na tajuplný ostrov založila v sedmdesátých letech jeho matka Zuzana Kočová. Pár let po revoluci se tam vypravil i její syn a o svém putování sestavil knihu Sága o cestě na Island. Kromě toho, že texty Jana Buriana jsou čtivě, svěží a návykové, její kouzlo umocnil prošpikováním kapitol úryvky ze všech možných i nemožných textů o Islandu („Ze starých (zmizelých) rukopisů, cestovních zápisníků, knih, pohlednic, časopisů, agenturních zpráv, básní a turistických prospektů opsal a vlastním intimním deníkem opatřil Jan Burian“). Tím čtenářům umožnil mít v jedněch deskách to nejzajímavější, co v době vzniku bylo k dispozici. Některé části jsou historickými skvosty, například citace ze spisu Daniela Vettera Islandia z roku 1638. Pokud se tedy o Island zajímáte, může vám kniha být i jakousi příručkou, které knihy si pročíst.
V minulém roce nakladatelství Galén vydalo publikaci Dvacet let s Islandem, která je rekapitulací Burianových výprav na Island, kterých ani po tolika letech nemá dost. První cesta v roce 1994 jen odstartovala téměř každoroční cestování do země ohně a ledu. Jan Burian začal dokonce na Islandu i provádět turisty. Pokud vám unikla kniha Sága o cestě na Island, tak Dvacet let s Islandem ji obsahuje v téměř nezměněné podobě a navíc je v ní více než dvacet krátkých fejetonů s islandskou tématikou sepsaných v letech 2008 – 2014. Samozřejmě nechybí typický burianovský nadhled, vtip a inteligence. Z každého řádku je cítit teoretická znalost země a poměrů, okořeněná mnohaletými praktickými zkušenostmi.
„Nikdo z nich neovládal angličtinu a my tři, kteří jsme přijali pozvání na večeři, jsme islandsky neuměli ani slovo. Zdálo se, že nás čeká tichý večer. Posadili jsme se ke stolu a hostitelka začala servírovat jídlo. Po chvíli přátelského mlčení se na mě starý muž sedící naproti mně se zájmem zahleděl a zničehonic pravil: „Kundera!“ Když jsme se z té nečekaně rozpoutané literární diskuse vzpamatovali, pokusili jsme se myšlenku rozvinout. „Laxness!“
Možná si knihy ve své knihovničce řadíte podle žánrů. Tahle vám zamotá hlavu. Dá se na ni nazírat jako na netradičního průvodce, příběh jednoho muže, sbírku textů výborného spisovatele či soupis zajímavostí a kuriozit z chladného ostrova.
„...v jednom venkovském kostele... můžete spatřit asi tak sto let starý obraz se zřetelně vyznačeným letopočtem 1477. Jsou na něm dvě postavy – Kryštof Kolumbus a islandský sedlák, který mořeplavci ukazuje, kde asi tak leží Amerika.“
Pokud jste na Islandu byli, chystáte se, zajímáte se o něj, věříte na skřítky, jste ornitolog či vulkanolog, Dvacet let s Islandem je vaší povinnou četbou. Pochopíte, dozvíte se, pobavíte se a nasajete z ní výbornou atmosféru. A knihám Jana Buriana se taky rozhodně nezačnete vyhýbat.
