Můj kamarád knihomol málem spadnul ze židle, když jsem mu oznámila, že jsem od Kinga četla pouze Memoáry o řemesle. Rozhodla jsem si tedy rozšířit literární obzory.
Kdo by neznal Stephena Kinga, mistra hororu. Jelikož se od sedmdesátých let minulého století živí psaním, má na svém kontě již několik desítek knih (mezi ty nejznámější patří Carrie, To, Dallas 63, Mrtvá zóna atd.). Pokud se tedy rozhodnete ochutnat nějaký ten plod jeho práce, rozhodně budete mít z čeho vybírat. Některá jeho díla jsou i zfilmována – například Zelená Míle. V letošním roce vydalo nakladatelství BETA Dobrovský sbírku povídek Bazar zlých snů a právě tato neotřelá publikace mě uvedla do kingovského světa.
Nejsem zrovna milovník hororů a musím říct, že míra děsivosti pro mě byla přijatelná. Je tedy možné, že část jeho fanoušků, libujících si v mrazení zádech a stojícím háru, bude lehce zklamána. Stephen nám ukazuje, že příběhy z běžného života mohou být stejně děsivé, možná i díky své reálnosti ještě desivější, než příběhy s monstry v hlavní roli. Posmrtný život a morálka, to jsou témata spojující jednotlivé texty. Kdybychom mohli, udělali bychom něco jinak? King vybízí čtenářek filozofování. Život a smrt, krásná témata do diskuze.
Každá povídka je věnovaná nějakému autorovi či příteli (Pro Flipa Thompsona, přítele a chytače ze střední školy, pro Johna Irvinga...). Celkově ve svém textu autor odkazuje na jména, která nejsou v českém prostředí dostatečně známá. Ve sbírce najdeme celkem dvacet povídek, k nichž některé mají i padesát stran, jiné třeba jen čtyři: jedná se spíše o jistou formu vyprávěných básní („Někdy v noci si vzpomenu na hippies spící v zemi. Takže na Tommyho. Připijte tomu parchantovi.“). Nejvíce cenné pro mě byly úvodní pasáže k jednotlivým povídkám, ve kterých se autor zmiňuje o tom, co předcházelo vzniku daného textu.
„V roce 1999 mě při procházce nedaleko domova srazila dodávka. Chlapík, který ji řídil, jel asi šedesát kilometrů v hodině a ta srážka mě měla zabít.“ Tyto dva řádky uvádí povídku Zelený bůžek agonie a autor se v úvodním textu zmiňuje o poranění nohy, rehabilitaci a bolesti. Díky krátkému úvodu je hned čtenáři děj povídky jasnější a bližší. A zase ví o něco více o svém oblíbeném autorovi.
Velmi mě zaskočila povídka Ur, respektive její předmluva. Autor ji sepsal jako reklamu na Kindl pro Amazon. Stephen vám objasní, proč a jak to udělal, včetně informaci o svém honoráři.
Pět vět stačí Stephenovi Kingovi k tomu, aby čtenáři vylíčil, jak se cítí hlavní hrdinové. „Není tam žádný stín. Slunce stojí přímo nad hlavou. Klimatizace v autě moc nefunguje. Oba se potí. Biz na zadním sedadle dýchá s otevřenou tlamou.“ Pět vět a potíte se taky. Mrtvý pes vás dostane víc, než mrtvola jiné hlavní postavy povídky.
Jděte do toho. King je klasika. Autor si dokáže získat vaši pozorost a čtenářský zážitek umocní informace za zákulisí.
„Ještě něco bys měl vědět, Věrný čtenáři: jsem moc rád, že tu pořád oba jsme. Bezva, ne? SK
