Počet obyvatel planety stále roste a každý z nich potřebuje potravu. Až matička Země nebude mít dostatek sil nás všechny utáhnout, pravděpodobně budeme muset změnit své stravovací návyky.
Známých druhů hmyzu je několik milionů. Teoreticky je ho tedy dostatek a možná právě on bude alternativou při potravinové krizi. Tyto vícenohé potvůrky mohu být vhodným doplňkem našeho jídelníčku. Jeho pojídání se stalo kulturní akcí s mnohdy nezapomentulným zážitkem.
Nakladatelství Jota svojí populárně naučnou edicí získalo mnoho příznivců a uznání. Ovšem publikace z konce minulého roku – Hmyz na talíři – to je opravdová pecka. Dalo by se říct běžná kuchařka, plná krásných fotografií a se standartním členěním receptů. Hned titulní stránka je ale varováním pro slabší povahy. Komu se nezamlouvají jednohubky zdobené macatými švábíky či máslovými cvrčky neměl by knihu otevírat, bude totiž přituhovat.
Přiznám se, že neporvé jsem nedokázala knihu prolistovat celou. Každý den jsem do ní na chvíli nahlédla a světe div se, přišel zlom. Nakonec jsem ji přečetla celou a nyní už s potěšením vyhledávám na snímcích jednotlivých pokrmů ukryté hmyzáky. Takže je vše asi opravdu jen o zvyku a předsudcích. Kdo ví, třeba za pár týdnů nějakou tu kukličku bez problémů sezobnu...
Tuhle netradiční kuchařku sestavila parta zapáleých entomofágů, tedy požíračů hmyzu. Mezi autory najdeme vysokoškolské kapacity, kuchaře i nadšené přiznivce.
Několik stran na začátku knihy je věnováno konzumaci hmyzu ve světě. Zajímavý text přináší necenzurované informace o přípravě oblíbených druhů. Jota čtenáře nešetří, tudíž je vše doplněno autentickými snímky, ze kterých se vám možná zatočí hlava. Taková smažená tarantule či špíz ze štírů, to už je opravdu jen pro fajnšmekry.
V současné době se pojídání hmyzu stalo módní záležitosti. Hlavně tedy v Evropě. V Africe a Austrálii se jí hmyz od pradávna, v USA bez rozpaků přijali recepty od imigrantů. V Thajsku jsou hlavními konzumenty turisté a běžně se jí spíše v chudších oblastech. Právě na cestách mnoho lidí hmyz ochutná poprvé. Je zajímavé sledovat reakce odpůrců entomofágie, když jim sdělíte množství hmyzu, které už pravděpodobně za život snědli.
Hmyz je velmi výživý. Sušené kukly bource morušového obsahují více železa než stejné množství vepřových jater a jsou velmi bohaté i na obsah vápníku. Mezi českými konzumenty jsou nejoblíbenější potemníci, možná známější pod názvem moučný červ. Jsou ideální pro začátečníky, jelikož oproti všem nohatým vám neutíkají z pánvičky. Vyhledávaná jsou také sarančata, cvrčci, kukly bource morušového, larvy zavíječe voskového, trubčí plody či švábi.
Vnější kostra hmyzu je tvořena chitinem, který může vyvolávat arelgické reakce. Chitin se vyskytuje i u mořský plodů, pokud na ně máte alergii, nejezte ani hmyz. I když budete hmyzí pokrmy snášet dobře, rozhodně to s nimi nepřehánějte. Udává se, že kolik hmyzu se vejde do naší dlaně, tolik by nám stačilo na přežití jeden den. Ale strava má být pestrá.
Současné české broukožrouty trápí neuznání hmyzu jako potraviny. Z toho důvodu se oficiálně nepodávají v žádné restauraci ani prodejně. Všejakou havěť ovšem můžete ochutnat v rámci přednášek a osvětových akcí. Někomu se po konzumaci zvedne žaludek, někdo se rozbrečí, ale většině strávníků si odnáší zajímavou a příjemnou zkušenost. Pojídání hmyzu může být příležitostí pro překonání sebe sama.
Hmyz na talíři je netradiční kuchařkou sympatického formátu s téměř šedesáti recepty. Nechybí v ní ani informace o pořizování hmyzu a základní rady pro domácí vaření. Taková základní příručka, pokud to s hmyzem myslíte vážně. A i kdybyste si to přeci jen rozmysleli, recepty budou chutné a zdravé i když hmyz vynecháte.
Ať už vás pojídání hmyzu zlákalo či ne, raději si tuto kuchařku pořiďte. Pro jistotu. Když bude nejhůř, ať alespoň víte co kam jít nachytat.
