Jsou dny, kdy nemůžete vstát, všechno je těžké-fyzicky a psychika na bodě mrazu. Pod nulou. Pod mořem. Pod psa.
To slunce příjemně hřeje. Ještě že mám klobouk. "Zlato dáš si gin tonic?" "Ano, ráda, děkuji". Je to krásné, když cítíte, že vás někdo má rád. A tady na dovolené u moře je prostě vše zalité sluncem. Starosti zůstali za vodou a jsme tady jen my dva. Můj muž je poklad. Dalo práci ho vykopat, ale stálo to za to. Samostatný, veselý, pozorný, přiměřeně pečující, vysoký a hlavně je můj. Miluji ten pocit, víme, že máme jeden druhého .Miluji svého muže. Beze slov. Cítíme to oba.
Co ten plavčík tak píská, co se stalo?!!! pípípípípípí doprde.... budík! Ale ne, Já se nechci probudit. To je pech. Jsem naštvaná a budíkem probuzená. Takže fofr .
Mých 25 ranních dřepů / to proto až potkám toho pravého, abych měla pěkný pevný zadek/
Kafe dám až v práci.
Budu se malovat? Ale jo. Co když přijde nějaký potencionální partner.
Tohle tričko ne . V tom je moc vidět moje "vypracované" břicho.
Už je půl! Tak pojedu autem. Myslela jsem, že půjdu pěšky, abych zhubla. Ten čas tak letí....
A další pracovní den je pryč. Trochu utahaná. Ještě že jsem autem tak budu dřív doma.
Otvírám lahev růžového vína. Nohy nahoru a napadl mě nápad. Mrknu na zprávy na seznamce. A hele něco tady je. Popíšeme pár slov, vět, souvětí.... a jsem dnes odvážná. Potvrdila jsem schůzku. Ježíííííš. Já řekla , že ano, že se sejdeme. No tak to musím jít brzy spát, abych neměla nateklé oči. Tak šup do pelíšku.
Dobrou noc a pěkné sny
