Žak a spol.

Valí se to na mě ze všech stran. Naposled  v Mf Dnes Palzer. Znám ještě například  Jacques, Palotto, Leon anebo Castro, abych nechodila daleko. Jazykový cit mi napovídá, že to budou muži - cizinci – ale ne. Takto se dnes stále častěji jmenují české ženy.

Česká jazyková norma je (byla) neúprosná (nevím jistě),  vyžaduje (vyžadovala) tzv. přechylování, tj. pokud existuje nějaké příjmení, muž je má právo používat v původní formě, žena musí připojit koncovku –ová a oba dohromady, případně + děti, jsou – ovi. V duchu této normy se přechylování po celá desetiletí, ne-li staletí, komolila jména cizinek proniknuvších do našeho světa českých pravopisných pravidel, ale možná už je to jinak,  už se přechylovat nemusí. A tak se Zuzana Palzer nestane Palzerovou ani Kateřina Jacques Jacquesovou, případně Žakovou, abychom dodrželi i další české pravidlo – čti, jak vidíš.

České ženy s tímto nepřechýleným příjmením jsou zatím vzácné, o to více jejich jména vynikají. Jejich nositelky to natolik osobnosti, že dokáží tuto odlišnost unést a stát se průkopnicemi na cestě k odstraňování dalšího rozdílu mezi muži a ženami.

Proto i ženy neprovdané za cizince by měly mít právo se svobodně rozhodnout, zda své jméno chtějí přechylovat, či nikoliv. Je to jen otázka času, než bychom si zvykli, třeba, na exministryni Kuchtu (možná Kuchta, protože by to bylo nesklonné) anebo Vlastu Parkan.  Dvojí tvary jednoho příjmení jsou přece absurdní – jako Mirek Topolánková, Jiří Paroubková či Václav Klausová.