Trochu smutná legrace

 Možná si někteří z vás povšimli obsáhlého článku o „českých lovcích mimozemšťanů“, který vyšel asi před dvěma týdny v Magazínu Práva. Jeho autor, Leoš Kyša, přistoupil k lidem zabývajícím se tematikou UFO, takovým způsobem, že se nejméně jeden z nich cítil dotčen.

Vůbec se mu nedivím. Znám tento způsob novinářské práce od Vladimíra Ševely z Pátku Lidových novin už z roku 2003. Nejprve novinář jeví živý a seriozní zájem a přislíbí autorizaci. Výsledek? Do pár řádek textu novinář vybere především to, čím je možné zpovídanou osobu v očích čtenáře shodit, ne-li rovnou zesměšnit, a z pochopitelných důvodů své dílo uveřejní bez autorizace dotyčného.  

Pravděpodobně stejně postupoval i Leoš Kyša. V Magazínu Práva z 2. 6. 2007, str. 3, píše doslova: „Celý text zmíněného článku jsem pojal jako bezbřehou legraci.“ a doufá, že se čtenáři „od srdce zasmáli“. Umíte si představit, že by jakýkoliv novinář za kýmkoliv přišel a řekl: „Chci napsat článek, kde si z vás a z toho, co děláte, udělám bezbřehou legraci. Souhlasíte?“ Jasně, že ne.

Takže dotyčnému svůj základní záměr zamlčí a čtenáři se potom mohou zasmát o to víc.  Jeden z dotčených se na mě obrátil s otázkou, jak se může proti tomu bránit. Odpověděla jsem popravdě, že jakýkoliv slušný člověk je proti takovým nečestným praktikám téměř bezmocný a že novináři to zřejmě dobře vědí. Teoreticky může ten, kdo se cítí poškozený, podat žalobu na ochranu osobnosti, což ho bude stát jeho čas a jeho peníze, a výsledek je nejistý.

Může si stěžovat na etické komisi Syndikátu novinářů, která však nemá vůbec žádné pravomoci, jak zjednat nápravu. Může si stěžovat šéfredaktorovi dotyčného periodika na jeho podřízeného. Může dotyčného novináře po celý zbytek svého života už jen ignorovat. Novináři to ale vadit nebude. Z těchto lidí si už legraci udělal a opakovaný vtip není vtipem. Komupak se od srdce zasmějeme příště?

Článek vyšel na www.zahadno.mysteria.cz