Prdlá Terda

  aneb co jsou uživatelé českého jazyka také schopni udělat s krásnými vlastními jmény.

Po roce 1989, ano, již to bude 19 let, konečně mohla do češtiny začít ve větší míře pronikat i zahraniční módní jména. Některým nadšencům sice neprošel Rambo s odůvodněním „hlavní kurátorky českých jmen“ doc. Knappové, že to je jen přezdívka – což ovšem neměla pravdu. Každý, kdo viděl film Rambo – První krev – ví, že hlavní hrdina se jmenoval John Rambo a že tedy šlo o příjmení.

První Patrikové z těch porevolučních dob jsou už dnes pomalu plnoletí a jestlipak si ještě vzpomenou, jak na ně maminky na pískovišti volaly „Páťo!“ Tvrdé „R“ toto jméno opustilo ve prospěch šišlavo-patlavého „Ť“. Snad podle vzoru Péťa?

A vůbec asi máme tak nějak sklon k změkčování. Ze jména Rambo, které nadále zůstalo vyhrazeno pouze psům a jiné zvěři, snadno utvoříme Rambouška nebo Rambíčka. Ale marně jsem tuhle přemyšlela, proč dávno dospělému muži říká jeho choť „Papuško.“ Že by nějaká ozvěna rusismu či náklonnost k papouškům? Ale kdepak, tak matka dotyčného přetvořila docela obyčejného Pepíka v době, kdy dotyčný byl ještě miminkem neschopným jakéhokoliv odporu. A už mu to zůstalo, Papuškovi.

Pochopím, že z Martina může vzniknout Marťan anebo Marťas, když se už dotyčný necítí na Martínka či Marťu, ale proč jistému Markovi říká jeho vlastní matka Mára? Mně se hned vybaví máry, ty pohřební samozřejmě. Jim třeba ne, máry se asi už staly archaismem.

Davča z titulku není nikdo samozřejmě nikdo jiný než David, zřejmě podle vzoru Pepča. Dočkáme se tak třeba i Pavči? Na Terdu zkomolila rodina Terezu. Neříká jí Terezko či dokonce Terezičko a třeba i Terko, ne. Oni vymysleli Terdu. Rozhodně si však pod tím nedokážku představit něžnou dívenku. Spíše to ve mně vzbuzuje asociace, promiňte mi ten výraz, jaksi prdlé - ve smyslu střelené. Terda – perda, chce se dodat. No nic. Je to jejich dítě, jejich jméno a když ho tak vidí....

Jenom mě tak napadá, jak by se asi říkalo třeba Plácidu Domingovi, kdyby jeho maminka byla Češka. Třeba: „Už jsi spapal ten pribináček, Placičko?“ nebo později „Placka už půjde do školy.“, „Plavča má samé jedničky.“ Eventuálně „Kde zase vězíš, Pláco!“

Mezi Terdami, Davči a Páti by se to ztratilo úplně v pohodě.