V neděli 8. 7. 2007 jsem přiletěla z Pekingu, shodou okolností rok a měsíc před zahájením olympiády v tomto asijském velkoměstě. Způsob, jakým se na „svoji“ olympiádu připravuje, ve mně vzbuzuje oprávněné obavy, zda je téhož schopna i Praha. Bohužel.
Ladislav Lenk
Peking se rozkládá se na ploše odpovídající polovině Čech a žije v něm na 14 000 000 obyvatel. Očekává se, že v souvislosti s olympiádou do Pekingu přijedou ještě další 3 000 000 návštěvníků, což znamená navýšení o cca 21 %. Kdyby se totéž přihodilo Praze, počet lidí ve městě přítomných vzroste 4x. Názorně - zkuste si např. na Václaváku ke každému chodci představit ještě tři další. To budou davy! Na Náměstí Brány nebeského klidu však i za těchto podmínek pořád ještě zbude spousta místa.
A dál. Hromadnou dopravu po Pekingu zajišťuje především metro, podstatně přehlednější než v Praze. Má dvě linie a za 3 jüany (tj. cca 8 Kč) v něm můžete jezdit, jak dlouho chcete, a to včetně přestupů, žádné komplikace s lístky za 12 a za 20 atd. A to do olympiády, tedy téměř do roka a do měsíce, Peking dostaví ještě další dvě linie.
K tomu po Pekingu jezdí na 70 000 taxíků. Běžná jízda po městě nevyjde na více než 20 jüanů (tj. do 60 Kč) a stačí si mávnout na ulici. Z 99,9 % se zákazník poveze vozem značky Volkswagen Jetta anebo Huyndai Sonata či Elantra. Všechny taxíky mají jednotný žlutooranžový pruh po obvodu + doplňkovou, obvykle tmavou barvu. Pražské problémy se štafly, předražováním, jednotným vzhledem taxíků atd. bychom pekingským taxikářům asi museli dlouho vysvětlovat a nejsem si jistá, zda by pochopili.
Povrchovou hromadnou dopravu kromě toho zajišťuje systém trolejbusů a autobusů, jejichž trasy lze operativně měnit. Nesvazují je žádné koleje jako pražské tramvaje a i trolejbusy jsou schopny ujet určitý úsek bez troleje. Předměstí s centrem spojují tzv. lehké železnice navazující na metro.
Aby tahle všechna doprava fungovala, hlavní pekingské magistrály mají až 12 proudů (ano, šest tam, šest zpátky). Naše „slavná“ Legerova ulice či Jižní spojka by v Pekingu byla komunikací asi tak třetího řádu. Což by v zásadě nevadilo, kdyby bylo možné vzít buldozer a prostě ty věčně přecpané pražské silnice alespoň před tou olympiádou o potřebný počet pruhů rozšířit. Tak se to totiž dělá v Pekingu – za oběť olympijské výstavbě padají celé staré čtvrtě, tzv. hutongy. Objektivně přiznávám, že se leckdy jedná opravdu o chatrče, kterých prostě není škoda. V Praze, zvláště pak v centru, historické zástavby škoda je – a tak nemáme co bourat a kam komunikace rozšiřovat.
Možná teď namítnete – olympiáda není jen věcí Prahy, ale rozptýlí se přece po celých Čechách. Fajn. Už vidím v živých barvách, jak dostavujeme aspoň osmiproudou silnici z Prahy do Benešova, Plzně, Poděbrad, Ústí nad Labem a do dalších míst a zároveň hned vedle silnice pokládáme nejen novou železniční trať, ale také kilometry trávníků a křižovatky osazujeme desetitisíci různých dřevin a květin, aby měli olympionici cestou na stadion na co koukat. Přesně, jak se to teď děje v Pekingu a na jeho předměstích. Tam navíc ještě do olympiády vznikne 14 nových olympijských stadionů a mezi Pekingem a stále se rozšiřující pouští Gobi Velká čínská zelená zeď čítající desítky, možná stovky, milionů nově vysázených stromů.
Samozřejmě, že všichni obyvatelé a návštěvníci Pekingu také musí mít kde hlavu složit, kde se najíst atd.. Patnáctiposchoďové budovy představují zhruba takový základní standard, na nových předměstích mívají běžně kolem 25 pater, i víc. Naše tzv. mrakodrapy na Pankráci by se mezi nimi ztratily jako zrnko písku na pláži, protože zástavba tohoto druhu se táhne kolem centra Pekingu na kilometry. Bude tak vypadat i olympijská „vesnička“, jejíž recepce je už dnes nablýskaná tak, jako by olympiáda měla začít zítra, nejpozději pozítří. Kdyby na to snad někdo přece jen zapomněl, připomenou mu to již fungující oficiální prodejny olympijských suvenýrů.
Peking se do příprav na „svoji“ olympiádu prostě pustil s takovou vervou, že ho olympijský výbor prý už nyní brzdí s tím, aby to tak nepřeháněl. Nemyslím, že Peking poslechne, spíše naopak, a jeho nadšení mu jak přeji, tak i závidím.
Když si však olympijské přípravy stejného rozsahu představím v Praze a okolí, míchají se ve mně pocity směšnosti a absurdity. To sem, ke všem problémům, s nimiž se Praha běžně (!) potýká, včetně takových „detailů“ jako jsou psí exkrementy na chodnících, musíme tahat ještě olympiádu? Podle průzkumů veřejného mínění se řada lidí, včetně pražského primátora, domnívá, že ano. Zřejmě v poslední době nenavštívili Peking.
