MHD klidně za 50 Kč

Pražský dopravní podnik nám zvesela zdraží jízdenku z 20 korun na 26 s tím, že počet cestujících MHD se nesníží a počet aut v centru nezvýší. S tím lze souhlasit, ovšem šestikorunové zdražení je v tomto případě zbytečně skromné. Před zdražením totiž cestující nemá kam uhnout.

Klasický postup, když něco zdraží firma A, tak zákazník přejde k firmě B, použít nemůže, protože dopravní podnik je v Praze jen jeden a tudíž má na tuto službu monopol. Buď zaplatíš 26 Kč anebo se metrem, tramvají či autobusem nesvezeš.

Cestující ovšem může volit jiný způsob dopravy než MHD, a to nejčastěji vlastní automobil. Když se tak podíváte na ty, kteří se vozí MHD, a vyloučíte turisty, zjistíte, že jsou většinou na auto a řidičák buď ještě moc mladí nebo už moc staří. Ti věkově mezitím jsou buď natolik chudí anebo ekologicky zaměření, že auto nemají vůbec, anebo vlastní v rodině auto jen jedno a tím se zrovna veze někdo jiný. Případně je pro ně cesta do města autem kvůli zácpám a parkování tak komplikovaná, že se jí neodváží podniknout .

Náš teoretický cestující MHD ještě může použít na naše běžné poměry příliš drahou taxislužbu (a stejně skončí v zácpě) anebo si najmout limuzínu (ha ha ha). Je-li sportovně zdatný, nevadí mu nepřízeň počasí a nezáleží mu na tom, jak bude vypadat v cíli cesty, může ještě šlapat na kole, případně doplněném závěsnou boudičkou s praporkem pro potomka, psa anebo větší nákup. Anebo se může naučit na motorce a rozšířit tak řady potencionálních dárců orgánů.

Také se může na celou slavnou MHD vykašlat a začít místo ní používat vlastních nohou obutých ideálně do sportovní obuvi. Vycházková botka, o dámské s podpatky ani nemluvě, na tu zátěž stačit nebude, když jen cesta do práce se tak může protáhnout i na dvě hodiny svižné chůze po leckdy pochybném terénu. Další dvě hodiny pochopitelně zabere zase cesta domů.

Drtivá většina cestujících tedy vyměkne už při pouhé představě této štrapáce a dopravnímu podniku radši zaplatí za sebedražší jízdenku. Za této situace lze vlastně mluvit o štěstí, že přestupní jízdenka zdraží jen na 26 Kč a ne na 30, 40, 50…., když dopravní podnik by i tak měl pořád své cestující jisté. Vždyť kolik z nich by asi tak bylo ochotno ušetřit pár desetikorun, aby místo svezení raději šli (zdatnější běželi) třeba deset kilometrů pěšky? A z kolika cestujících by se museli stát takoví přespolní běžci, aby to dopravní podnik vnímal jako významnou ztrátu a jízdné začal naopak zlevňovat?